Úterý 11. května 1875

U večeře máme všechny Sapogenikoffovy. Ráda je mám u nás, ale kvůli nim si lehám pozdě, protože večer všichni zůstávají v zahradě a smějí se a křičí.
Ve čtyřech popadneme Markevitchovou a neseme ji do zahrady. Přirozeně při tom křičíme a smějeme se jako blázni, nebo ještě hůř.
Stále mluvím o tom, že budu královnou, ostatní taky.
Zvykám je na bláznovství.