Pátek 23. dubna

Kniha 32.
[započato v pátek 23. dubna 1875, dokončeno v neděli 16. května 1875, Nice]
Nejdu na mši. Pozítří jsou Velikonoce. Ve tři hodiny na procesí s plaščanicí.
V kostele je dusivé vedro, při odchodu jdeme k paní Vojekovové, kde zůstáváme dosti dlouho. Zbožňuji hotel Luxembourg ze sta tisíc důvodů. Teta byla v salonu s paní Vojekovovou a já a Dina na balkoně s Julie. Je vidět, jak kolem prochází celý svět, je vidět celý obzor, celá Promenáda. Mám chuť prodat svou vilu a přijet do Nice bydlet v tomhle hotelu.
Rozhovor se točil kolem snoubence, rodičů, slavností, společnosti, šatů atd. atd.
— Přijeďte do Paříže, Marie, uvedu vás do společnosti. Vybuchla jsem smíchy.
Julie je velice upřímná dívka a vypráví všemožné věci. Víte, říká, když mě líbá, šílím! a tak dále, a ještě... Marie, nabízím vám svého švagra, je nádherný, a až přijedete ke mně do Paříže, představím vám někoho, kdo se vám bude líbit.
— Tak koho?
— To nepovím.

Poznámky

Pozn. překl.: Plaščanice — ikona Kristova pohřebního příkrovu, nesená v procesí na Velký pátek v pravoslavné tradici.