Úterý 20. dubna

Howardovy byly včera večer tak ošklivé, tak špatně rostlé, tak špatně oblečené, že mě to velice těší.
Nedaří se mi složit dopis kvůli portrétu. Bojím se, že budu vypadat směšně. Uvidím, jestli zítra přijde inspirace — bez inspirace se nedá nic.
Jsme v plném jaru a je tu ještě společnost. Zdálo se mi o ďáblovi. Procházela jsem se s Rickardem, pak nastupujeme do kočáru s Collignon, před kterou se ostýchám mluvit anglicky.