Neděle 18. dubna

Místo abych se bavila, umírám smutkem — a to jsem ještě včera kula obdivuhodné plány.
Jsem tak slabá a bledá, že je mi, jako bych byla v Ostende. Kolem tří se trochu vzpamatuji a jdu k Sapogenikovým. Nina a děti jdou se mnou na Promenádu, do kavárny, pak na večeři k nám. U večeře říkám spoustu věcí o Johnstonovi, protože mluvit o tom hlupákovi mi rozveseluje srdce; nijak to neskrývám, Bože! Naopak — křičím to, kdo chce slyšet!
Victor zase změnil jméno a jmenuje se — nebo spíše já ho nazývám — sir Frederic. Kolik jen jmen má to nevinné stvoření! Je jasné, na koho myslím, když usínám — ale dnes večer jsem myslela i na ďábla.