Sobota 3. dubna

V jednu odjíždím s tetou do Cannes (šedé šaty a klobouk, fichu z valenciennes krajky sepnuté vpředu diamantem za dvanáct tisíc franků, roztomilé).
Collignon je u nich, trávíme večer tlacháním, říkáme si všechno možné i nemožné.
– Chcete se vdát? ptá se mě máma. Našla jsem vám někoho: hrabě Jarochewský.
– Ach! Kdybych si byla jistá jeho přízní u dvora, přijala bych na místě.
– Pak, když jsem šla spát: Nechci spát s tetou, je příliš horko, ať mi dají jiný pokoj.
Cože, a co kdybys musela spát s Jarochewským?
– Ach, matko! Kdybych si brala Jarochewského, nebylo by to kvůli němu! – a odešla jsem. Collignon už tam nebyla.