Pondělí 11. ledna 1875

Slunce se znovu ukazuje, je jako na jaře v Nice, vítr a ohavný prach.
Teta dokončila své dotazníky a zítra, dá-li Bůh, odjedeme. Ó! Jaké štěstí!
Trpím knihami Dumasovými jako všichni blázni mého věku a ty svazky se na mém stole mění každý den, zatímco ctihodný Walter Scott je stále tentýž [Škrtnuto: napůl] a záložka [Škrtnuto: je složena] uprostřed knihy nepokročila.
V posledních dnech jsem si všimla, že jsem hezká, každý den na to zapomenu a nazítří si to připomenu a snažím se o tom přesvědčit, neboť nic nezkrášluje jako vědomí, že je člověk krásný, ledaže by byl ošklivý, pak je to směšné.