Pátek 8. ledna 1875

Všichni měli strašlivý strach, včera večer a dnes je máma velmi, velmi nemocná. Včera se Georges opět opovážil přijít a dělat rámus, a když jsem ho chtěla vyhnat, máma jako posedlá vyskočila z postele, aby mi zabránila, a Dina to vidouc se dala do vytí, vzlykání, sténání, padla na kolena se svýma čínskýma očima ještě čínskějšíma a zúženýma, se sepjatýma rukama, do křiku, pláče, úpěnlivých proseb nevím oč, až jsem ji, unavena tou hrůznou scénou, odstrčila nohou: to ji oddálilo, ale nezastavilo, a ta holka, dobrá tak akorát za placenou plačku na pohřbech, se převalila na postel s hlavou níž než zadkem. Mezitím Georges, ten roztomilý Georges, pokračoval jako neustálá monotónní muzika ve svých řečech, jako zbabělec nebo šílenec, a máma v nervovém záchvatu připomínajícím šílenství stála jako by bránila toho drahého bratra, kterého jsem měla v úmyslu zabít.
Na okamžik mě zachvátila hrůza, neboť mi ti všichni připadali šílení, a vpravdě si myslím, že v tu chvíli byli.
Byla jsem klidná a pod pláštěm jsem držela jezdecký bičík, kterým jsem měla zuřivou chuť zrýhovat tvář tomu podlci, tomu netvoru, který rozšiřuje ty nejohavnější pomluvy proti nám, aby odehnal všechny a nechal nás samotné s jeho Annou, v naději, jist si, že pak už by nebylo překážky, aby se stala členem rodiny. Ó, stokrát zbabělý člověk! Ten kat své matky a mor celé své rodiny, který tráví život vrháním stínů na ten náš, snaže se ze všech sil nás pošpinit a vtáhnout do toho špinavého života, v jakém žije!
Ráno mě přišla navštívit Fosterová, odpoledne jsem vyjela v kočáře se Sabatinim, kočár napůl zavřený, je větrno, a večer bratr lékaře Botkina, velký buran, u nás pije čaj.
Nic mě nedráždí víc než vzlyky a sténání našich lidí, kteří je při každé příležitosti předvádějí v úžasných množstvích. Stydím se za ně.
Já jsem byla mnohem neklidnější, mnohem nešťastnější, a přece jsem byla jen bledá. Jak je člověk ošklivý bez barev!
Napříště se nebudu míchat do žádných Georgesových scén, ty záchvaty vzteku mě dráždí, vrásní mi obličej a stárnou mě. K čertu s tím vším, nemohu jim nacpat svůj rozum do hlavy, k čemu se znepokojovat!