Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 25. prosince 1874

Diakon píše z Paříže, že viděl náš nábytek, a toto jsou jeho vlastní slova:
Byl jsem u Duvala a obdivoval jeho výstavu sestavenou výhradně z vašeho nábytku. Za celý život jsem neviděl nic podobného, zvláště salon a ložnici. Celá Paříž je obdivuje a před výstavou se tísní davy, mnozí se ptali, pro koho to je, a Duval odpovídal: To je pro rakouskou princeznu. Neustále kreslí náčrtky postele a Duval dokonce říká, že netušil, že může být tak nádherná a v provedení vyvolat takový dojem. Ano, krásný nábytek!
Máma to přečetla přede všemi, rodinou i Lubimoffem, tím nebožákem zmítaným žalem od smrti své ženy, trochu pomatený.
Přistoupila jsem k ní a potichu řekla: pro diamant neexistuje dost krásná šperkovnice – a rozesmála jsem se.
Je [Škrtnuto: trochu] méně chladno a až do čtyř hodin jsem se procházela v bílých šatech, bez svrchníku.
Furstenberg, ten muž s kloboukem, dorazil, jeho teta či sestra, nevím, mě zahlédla ve chvíli, kdy jsem vcházela k rukavičkářce, zastavila se a zastavivši svého bratra nebo manžela, nevím kterého, dala mu znamení a oba dva si mě prohlíželi svýma zlomyslnýma drzýma očima.
Včera jsem strávila hodinu u staré Mouzayové, mladá mi ukázala své toaletní skvosty, které jsem nadšeně chválila, což jí myslím udělalo radost.
Cítím se nespokojená, ani jeden ctitel, to je zoufalé!
Teď se zlobím, že jsem řekla, že d'Audiffret je hezký, a on se o mě nezajímá. A mám takovou povahu, že bych je chtěla mít všechny u svých nohou, nejen ty, kterých si všimnu.
Při večeři jsem mlčela a spřádala si příběh, znovu jsem viděla vévodu, říkala jsem mu o své lásce slovy pekla i ráje a končila skomírajícím hlasem: Teď mohu zemřít, znovu jsem Vás spatřila.
Ale kdyby někdo věděl, jak ho miluji!!! Ne, já ho už nemiluji, já ho zbožňuji, přestože žena dbající na svou pověst, když říká, že miluje, je si jista, že je milována, přes tyto krásné verše, krásné a pravdivé, říkám, že ho miluji. Ale komu? Sama sobě, nikomu jinému na světě, tedy nevybočuji z tohoto pravidla, naopak ho udržuji.
Je vůbec jisté, že bych řekla, že miluji, i kdybych si stokrát byla jista, že jsem zbožňována?
Galula přišel na Promenádu říci cosi o notáři Desforgesovi a o tom, že jsou listiny v pořádku. Když jsem se zeptala, o co jde, řekl:
– Ach slečno, copak vy můžete znát takové věci, proč byste se trápila notáři a papíry, vy o tom nemáte nic vědět. Říkal to tím nejlíbeznějším tónem a usmíval se.
Večer jsem se dozvěděla, že to byla darovací smlouva, jíž se stávám vlastnicí vily v Nice, na Promenádě des Anglais 55, dva domy a tři tisíce metrů pozemku, stáj a kočárovna, s plynem a vodou od společnosti, vše podepsáno a v pořádku. Tak vida! Jsem vlastnice, není to zábavné!
Nehledě na to, že mi teta odkazuje veškerý svůj majetek za více než milion a půl franků, své stříbro a své šperky, máma zase statek u Čerňakovky, který může mít hodnotu o něco víc než sto tisíc franků, a rovněž své stříbro a své diamanty.
Že jsem bohatá, viďte? Bohatá jako slečna ano; jako vdaná žena ne.
Ach! Ale zapomínám na ten soudní spor, ten hezký malý soudní spor, který mi – o pomluvách nemluvě – může připravit o celé jmění.
Smilování, Bože všemohoucí! Mám mnoho hříchů, odpusťte mi je.
Učiňte, aby ten spor skončil v náš prospěch, a já Vám slibuji... chtěla jsem slíbit, že nebudu pronásledovat a trestat naše nepřátele, ale mohu to? To bude bezpochyby věc advokáta, ten bude žalovat, aby získal víc. Ale kdybych mohla, udělala bych, co jsem zamýšlela. Nic nevím, ničím si nejsem jista, a obávám se, že kdybych v případě výhry zabránila stíhání, přivolala bych na sebe výčitky všech. Odpusťte mi, Bože!
Slibuji Vám, snažně Vás prosím, že udělám vše, co bude v mých silách, abych tomu zabránila. Budu prosit, budu naléhat! Jenom mě podpořte, Bože, a jestliže ve chvíli štěstí se dopustím té hanebnosti a zapomenu na slib učiněný ve chvíli neštěstí či pochyb, podpořte mě a připomeňte mi ten slib. Ne pro zdání a formu, ale vpravdě z hloubi svého srdce a své duše učiním vše, aby nebyli stíháni lidé, kteří nám působí tolik zla! Jen mi ten slib připomeňte, a pak bude na mně, zda se stanu křivopřísežnicí a svatokrádežnicí, anebo splním svou povinnost.
Velký Bože, ve jménu Panny Marie, našeho Spasitele, Vašeho Syna, račte mě vyslyšet a ochránit!
J[eho] M[ilost] v[évoda] z H[amiltonu]

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „H[is] G[race] t[he] D[uke] o[f] H[amilton]" – Marie podepisuje zápisky zkratkou titulu vévody z Hamiltonu. ↩