Čtvrtek 10. prosince 1874

V deset jsem vyjela s Florence na koni, v šedém; podkoní a kočár se dvěma matkami nás následovaly. Po projížďce po avenue de la Gare jsme jely do Villefranche – dost dlouhá projížďka, chce-li se. Myslím, že ta Fosterová je hodná dívka, jaká jen může být...
Všechny dívky, které se mi přihodí poznat, začnou tím, že mě mají rády, a skončí tím, že mi závidí. Jaké neštěstí!
Snad paní Howardová přišla v úterý proto, aby máma mohla jít k ní ve středu, její přijímací den. Máma nešla a byla spokojená se záminkou. Ale tak je to lepší – máma k ní půjde příští středu, poté co ji nechala čekat týden. Na promenádním koncertě s Fosterovými.
Konečně poslali z Ruska dotazník. To nás zbavuje nutnosti jet do Ruska na projednání věci. Tím může proces skončit – proces může skončit! Jak? That is the question. Prsty mám zledovatělé a tváře mi hoří a mám třesavku. Bože můj, jestli jsem se k Tobě kdy modlila, jestli jsem kdy vložila zanícení a vytržení do svých modliteb, považuj všechno to zanícení za nicotné a ubohé ve srovnání s mou dnešní modlitbou! Jestli jsem kdy učinila něco, co bylo dobré a příjemné Tvým očím, jestli jsem kdy vykonala dobrý skutek, jestli jsem kdy měla úmysl činit dobro, počítej mi to dnes, ó Veliký Bože!
Vše zlé, co jsem učinila, všechny ty chvíle, kdy jsem postrádala úctu, trpělivost, milosrdenství – a často jsem postrádala – všechny mé špatné myšlenky, i ty mi odpusť, ó Veliký Bože!
Neprosím Tě, abys mi počítal dobro – to počítáš vždy, a se vznešenou spravedlností! Ale prosím Tě, abys mi odpustil zlo, Pane! Neodpouštíš ho vždy – jinak by se lidé stali příliš zlými. Ty trestáš... Ó Veliký Bože, jestli kdy byla modlitba upřímná, moje taková je; jestli kdy některá z mých modliteb k Tobě dorazila z nicoty lidské, ta dnešní je nejvroucnější a nejprosebněší ze všech!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „That is the question" — To je ta otázka; odkaz na Shakespearova Hamleta (III.i).