Sobota, 21. listopadu 1874

S Biasinim jsme byli u kameníka a u zámečníka. Teta mu řekla, aby nešel přes dvacet tisíc franků, on žádal sto tisíc, a to není příliš za to, co má udělat.
Dávají „Lupiče", obléknu se do bílého se stříbrem a jedeme, ale ó, jaké zklamání! Pro nevolnost kdovíjakého čerta hrají „Modrovouse", a tak mě hned odvezou. [Škrtnuto: a vracím se.] Svléknu se a dám se do psaní.
Ten odporný a nevinný hrabě tu tráví večer. Ubohý čert! Litovala jsem (viďte, jaké dobré srdce), že mu nemohu dopřát štěstí spatřit mě. Musela bych se znovu oblékat, omezila jsem se tedy na lítost, což je přece jen něco pro takového hnusáka. Ubohá duše. Zdá se mi, že taková bytost nemůže mít duši, nebo spíš nesmí ji mít, protože já jednu mám; chtěla bych, abych mohla o té skořápce, ne, o tom měkkýši, mluvit zvláštním jazykem, abych nepošpinila ty, jimiž mluvím.
Včera

Poznámky

Pozn. překl.: „Les brigands" — opereta Jacquesa Offenbacha (1869).
Pozn. překl.: „Barbe-Bleue" — opereta Jacquesa Offenbacha (1866), náhradní představení.