Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 1. listopadu 1874

Do kostela nejdu, ale Dina, ta svatoušková, tam jde zajisté, vlasy nakadeřené vpředu a pečlivě vystavujíc ty nejzlatější prameny vzadu. To je žena, která stráví život v kostele a v posteli.
Hudba nebyla, ale bylo krásně a krásní nedělňáci [sic] neopomněli vystavit své skvosty.
„Uveďme na prvním místě a právem pana Emila d'Audiffret," v černém a v cylindru. Bez klobouku je ošklivý, ale v cylindru je ještě horší. Jediný oděv, který mu sluší, je šedý oblek a prostý klobouk, když je má na sobě, je velmi hezký, ale jinak obyčejný a škaredý.
Máma je nespokojená, že mě viděla červenat se kvůli tomu stvoření, a upřeně na mě hledí, když jde kolem, což mě nutí červenat se ještě víc. A jak je to hloupé a otravné!
Mám dost rozumu, abych to nepopírala, jen si stěžuji, ale mé stížnosti nikoho neuklidňují. Měly by přitom uklidňovat, jsou pravdivé.