❦
Středa 28. října 1874
Mercredi, 28 octobre 1874
Skoro jsem nespala, trápila mě příšerná rýma.
Je n’ai presque pas dormi, un rhume affreux me maltraitait.
Sotva jsem vstala, vidím vcházet obrovské žluté zvíře a za ním mámu. Je to můj mastif z Londýna. Pes velký jako tele a nádherný. Byla jsem opravdu ráda, že vidím svého psa tak nádherného.
A peine levée, je vois entrer une énorme bête jaune et, derrière elle, maman. C’est mon mastiff de Londres. Un chien grand comme un veau et magnifique. J’étais réellement contente de voir mon chien aussi magnifique.
Celý den jsme se neodvážili pustit k němu Pratera. Při hře ten obr je větší kousl mámu; když se postaví a položí mi tlapy na ramena, je větší než já. Všichni se ho bojí, je mladý a rád si hraje a lidé si myslí, že se vzteká. Zase jen při hře chytil Fortuného za paži a táhl ho tak od Promenády až domů, aniž ten maličký jedinkrát vykřikl. Pojmenovala jsem ho Porthos.
Toute la journée nous n’avons pas osé mettre en sa présence Prater. En jouant ce géant est plus a mordu maman; quand il se lève et pose ses pattes sur mes épaules il est plus grand que moi. Tout le monde le craint, il est jeune et aime à jouer et on pense qu’il se fâche. Toujours en jouant il a pris Fortuné par le bras et l’a ainsi traîné depuis la Promenade jusqu’à la maison, sans que le petit pousse un cri. Je le nomme Porthos.
Doprovázíme Ange domů, Audiffret prošel kolem a matka na mě rozpačitě pohlédla, obávajíc se, že mě uvidí zčervenat. Ale začervenala jsem se teprve, když teta řekla:
Nous reconduisons Ange chez elle, Audiffret passa et ma mère embarrassée, qui me regarda, craignant me voir rougir. Mais je ne le fis que quand ma tante dit:
„Proč se tak otáčí, idiot!“
— Pourquoi se retourner ainsi, idiot !
„Kdo?“ zeptala se Ange.
— Qui ça ? demanda Ange.
„Jeden zdejší sedlák,“ řekla máma.
— Un paysan d’ici, dit maman.
Málem bych zapomněla zmínit dvě pozoruhodné věci: první je, že na procházce se slečnou Meuzierovou mi sama od sebe začala vyprávět o vévodovi z Hamiltonu a říkaly jsme si totéž co v Ostende, a druhá je, že Thiers po svém zajetí u italských banditů a svém sestupu do pekel dorazil sem. Dnes večer iluminovali hotel de la Méditerranée, kde bydlí, hraje orchestr a moře je pokryto loděmi s barevnými lampiony, uprostřed velká osvětlená loď, z níž vylétají římské svíce a hvězdy a bengálské ohně ozařují Promenádu.
J’allais oublier de parler de deux choses remarquables: la première c’est qu’en me promenant avec Mlle Meuzier, elle me parla la première du duc de Hamilton et nous en dîmes la même chose qu’à Ostende, et la deuxième c’est que Thiers après sa captivité chez les bandits italiens et sa descente aux enfers est arrivé ici. Ce soir on a illuminé l’hôtel de la Méditerranée, où il loge, un orchestre joue et la mer est couverte de bateaux avec des lanternes multicolores, un grand bateau au milieu illuminé et lançant des chandelles romaines, des étoiles et éclairant la Promenade des feux de Bengale.
Skutečná benátská slavnost, když se slavný stařec objevil na balkóně, křičeli:
Véritable fête vénitienne, quand l’illustre vieillard paraissait sur le balcon on criait:
„Ať žije Thiers, ať žije Thiers!“ a mávali klobouky. Byli jsme v davu s Ange, Bihovetzem, Ninou a Pârisem, ti dva se po nějaké hádce ocitli u nás ještě v deset, a všichni jsme šli na zmrzlinu k Rumpelmayerovi.
— Vive Thiers, vive Thiers ! en agitant les chapeaux. Nous étions dans la foule avec Angel, Bihovetz, Nina et Pâris, ces deux derniers à la suite d’une querelle se trouvent encore chez nous à dix heures, nous tous allons manger des glaces chez Rumpelmayer.
Ale když jsem se vrátila a svlékla, zmocnila se mě nevýslovná hrůza! Obličej mi hořel, nemohla jsem se dívat do světla, hlava mi těžkla. Byla jsem zděšená, myslela jsem, že onemocním tou... hrůza! Padla jsem na kolena a modlila se z celé síly své duše, prosila jsem o odpuštění všech svých hříchů, úpěnlivě jsem prosila Boha, jak jen jsem mohla, tím spíše, že mě k tomu podněcovala hrůza, která se mě zmocňovala čím dál víc!
Mais rentrée et déshabillée je fus saisie d’une terreur inexprimable ! Ma figure brûlait, je ne pouvais regarder les lumières, je me sentais la tête lourde. J’étais horrifiée j’ai cru que j’allais être malade de la... horreur ! Je me mis à genoux et j’ai prié avec toute la force de mon âme, j’ai demandé pardon de tous mes péchés, j’ai supplié Dieu autant que je pouvais, d’autant que j’étais inspirée par la terreur qui s’emparait de plus en plus de moi !
Ach! Kdybych se tak modlila každý den, byla bych šťastnější!
Ah ! si chaque jour je priais ainsi je serais plus heureuse !
S hrůzou jsem myslela na zítřek, už jsem se viděla před zrcadlem!.. Už jsem si představovala, jak zahalená prchám z Nice s tetou a jedu do Londýna nechat si emailovat obličej...
Je pensais avec horreur au lendemain, je me voyais déjà devant une glace !.. Je m’imaginais déjà voilée fuyant de Nice avec ma tante, et allant à Londres me faire émailler...