Pátek 23. října 1874

Vévodu z Hamiltonu jsem od jeho příjezdu ve středu 13. prosince viděla celkem dvanáct dní, a některé z nich i dvakrát nebo třikrát.
Prosinec 13., 14., 20., 25. Leden 5., 19., 20., 24. Únor 8., 9., 12.
Procházela jsem se s Paulem, začíná být chladno, navštívila jsem zahradu Villemessantových, chtěla jsem vidět zahradu Rosalie Léonové, zazvonili jsme, ale nikdo tam nebyl; prohlížím si všechny zahrady, potřebujeme plán.
Ange je u nás, říká mi ptáčku a panenko, ačkoli se ani jednomu nijak zvlášť nepodobám.
Jdeme s ní do divadla; máme předplatné na lóži u jeviště v prvním patře naproti prefekturní lóži. Jsem v bílém a stříbrném, účes sluší. Dávají Gentil Bernard ou l’art d’aimer, hru, z níž jsem slyšela pramálo, mluvily jsme celou dobu. Galula zůstane jedno dějství a další dějství u nás. Není tu nikdo, v celé své nádheře rozkvétá Saëtone v lóži Durandových, s panem de Cessole, který je velmi ošklivý a nedělá vůbec žádný dojem.
Odešly jsme před koncem, měsíční světlo je stále nádherné, Ange má pod blazeovaným zevnějškem silné sklony k poezii. „Jaká zahrada,“ říká, „jeden zničený a druhý mužik, a měsíc to vše ozařuje!“ Jeden patří panu Pelikanovi, hlavě rodiny mecenášů [?] v Rusku nebo tak nějak, a ten mužik je jeho lékař.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Titul ponechán francouzsky; česky „Gentil Bernard aneb Umění milovat“, vaudeville o básníku Gentil-Bernardovi. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩