❦

Čtvrtek 22. října 1874

Jeudi, 22 octobre 1874

Znovu jsem měla první hodinu italštiny a latiny. Byla jsem v bílém županu a má matka mi řekla takovou věc! Věc, na kterou nikdy nezapomenu, na niž budu vzpomínat s odporem a hrůzou a za niž jsem ji tvrdě pokárala a řekla jí slova plná spravedlivého rozhořčení, chtěla jsem ji těmi slovy zdrtit za to, co mi řekla:

J'ai repris ma première leçon d'italien et de latin. J'étais en robe de chambre blanche et ma mère m'a dit une telle chose ! Une chose que je n'oublierai jamais dont je me souviendrai avec dégoût et horreur et pour laquelle je l'ai durement réprimandée et lui dis des paroles pleines d'une juste indignation, j'aurais voulu l'écraser de ces paroles pour ce qu'elle me dit:

– Jestli se oblékáš nevhodně, můžeš svést i stoletého profesora, není to tak dávno, co byl sedmdesátiletý stařec pokoušen malým děvčetem. Mohli by se na tobě dopustit násilí.

- Si tu t'habilles d'une façon pas convenable, tu peux séduire un professeur de cent ans, il n'y a pas longtemps un vieillard de soixante-dix ans a été tenté par une petite fille. Ils peuvent t'outrager.

To mi řekla!

Voilà ce qu'elle m'a dit !

Nebudu říkat, co jsem cítila, když jsem to slyšela, ať se to přečte, a jsem si jistá, že každý se otřese rozhořčením, odporem, studem a vším, co peklo mohlo stvořit nejkrutějšího, nejpodlejšího a nejohavnějšího.

Je ne dirai pas ce que je sentis en entendant cela, qu'on le lise et je suis sûre que chacun frémira d'indignation, de dégoût, de honte et de tout ce que l'enfer a pu créer de plus cruel, de plus vil et de plus abominable.

Hudba hraje příliš pozdě, k šesté je tma.

La musique joue trop tard, vers six heures il fait sombre.

Večer všichni odešli, já zůstávám před zrcadlem a učesala jsem se tak poeticky, že bych se chtěla někomu ukázat. Dnes večer jsem hezká a to přesvědčení mě činí šťastnou a dodává zvláštní lesk mému zářícímu a svěžímu obličeji.

Tout le monde est sorti le soir, je reste devant le miroir et me suis coiffée si poétiquement que je voudrais me montrer à quelqu'un. Je suis jolie ce soir et cette conviction me rend heureuse et donne un éclat particulier à ma figure rayonnante et fraîche.

Je to Nice, nebo fosforečnan železa? To je otázka.¹ V každém případě požehnáno budiž Nice, neboť v Nice jsem zdravá a hezká.

Est-ce Nice ou le phosphate de fer ? That is the question. Dans tous les cas bénie soit Nice car à Nice je suis bien portante et jolie.

Díky Bohu.

Grâce à Dieu.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „That is the question" — citace ze Shakespearova Hamleta. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam