Středa 21. října 1874

Zase o den blíže ke stáří.
Jaká podlost! Ange (paní Angelová) tráví večer u nás, je to žena vzdělaná a velmi příjemná. Je nádherný měsíc v úplňku a naše zahrada se podobá zahradě Markétky. Moře zarámované z obou stran našimi skupinami cypřišů, které se černě rýsují na obloze stále modré a dnes večer stříbrné, je božské se svými stříbrnými odlesky. Bez klobouků nasedáme všech pět do kočáru a projíždíme se až do půl dvanácté.
Neřeknu nic o krásách přírody v Nice, neboť „pokořovat svrchovaná díla tím, že jim vnucujeme svůj souhlas" by bylo nedůstojné.