Čtvrtek 17. září 1874

Myslím, že by se z této knihy dalo mnohé vyškrtat a ponechat jen několik dnů, které dávají představu o mém životě. A pak věci, které mají nějaké pokračování, jako třeba Girofla.
Cítím se dost špatně na to, abych šla pěšky, a tak zastavím kočár, vyjdu na balkon, ale koho vidím? Doriu vlastní osobou! To je neuvěřitelné! A pak jeho bratra.
Potkáváme se všude (šedozelené šaty), obcházíme Jouvina, Ferryho, Mousseta a Duvala, pak na Champs-Élysées.
Na bulvárech jsme potkaly paní Sapogenikoffovou s jáhnem. Promluvíme s nimi a pokračujeme v nákupech. Už jsem viděla skoro všechny své pouliční známé, Doriu také. A spoustu známých tváří, miluji Paříž, protože se tu potkáte s celým světem.
Musím říct, že v Paříži se člověk cítí dobře, Paříž není tak veliká jako Londýn, který zabíjí svou nesmírností. A pak je tu jasnější světlo a já tu všechno znám.
Večer v Opéra-Comique, „Odpuštění z Ploërmelu", opera rozpadající se po kouskách a na každém kroku postrádající přirozenost.
Nemohu si tetu vynachválit, dělá vše, co chci, a slouží mi jako otrokyně. Stačí říct slovo a vše je splněno, ba ona předvídá mé přání.