❦
Sobota, 12. září 1874
Opustily jsme Londýn ve čtyři hodiny dvacet minut, já se vším myslitelným steskem. A v šest hodin jsme dorazily do Canterbury. Na ulici potkáváme paní Howardovou, poznává nás. [Škrtnuto: Ve spěchu] Vyskočíme z kočáru ještě před domem, paní Howardová, která šla pěšky, přiběhne, a pak všechny děti. Líza se stala hezkou, hezčí než její sestra, která vedle ní hodně ztrácí. Líza je hodná, upřímná a milá; vše, co budu říkat, bude hlavně o Hélène, ta jen opakuje. Samozřejmě se ptají, proč jsem bledá. Dají nám velmi hezké pokoje, velmi pohodlné, a to je k příjezdu vše.Samedi, 12 septembre 1874 Nous quittâmes Londres â quatre heures vingt minutes moi avec tous les regrets imaginables. Et à six heures nous arrivâmes à Canterbury. Dans la rue nous rencontrons Mme Howard, elle nous reconnaît. [Rayé: En toute hâte] Nous sautons de voiture avant la maison déjà, Mme Howard qui était à pied accourt et puis tous les enfants. Lise est devenue jolie, plus jolie que sa sœur qui perd beaucoup en sa présence. Lise est bonne, sincère et gentille, tout ce que je dirai sera principalement d'Hélène, elle ne fait que répéter. Naturellement on demande pourquoi je suis pâle. On nous donne de très bonnes chambres, très confortables, voilà pour l'arrivée.