Sobota, 12. září 1874

Opustily jsme Londýn ve čtyři hodiny dvacet minut, já se vším myslitelným steskem. A v šest hodin jsme dorazily do Canterbury. Na ulici potkáváme paní Howardovou, poznává nás. [Škrtnuto: Ve spěchu] Vyskočíme z kočáru ještě před domem, paní Howardová, která šla pěšky, přiběhne, a pak všechny děti. Líza se stala hezkou, hezčí než její sestra, která vedle ní hodně ztrácí. Líza je hodná, upřímná a milá; vše, co budu říkat, bude hlavně o Hélène, ta jen opakuje. Samozřejmě se ptají, proč jsem bledá. Dají nám velmi hezké pokoje, velmi pohodlné, a to je k příjezdu vše.