Neděle, 23. srpna 1874
Ráno vidíme Marguerite vracet se z kostela. Zapomněla jsem říct, že včera jsem byla několikrát ve městě a potkala tu princeznu, a jednou dokonce Doriu. Odvrátila jsem hlavu, protože jsem byla v hnědých šatech a klobouku, rozpuštěné vlasy. Zdálo se mi, že mi to nesluší. Basilévitchová přichází s dětmi, jdeme do cukrárny, stěží vytáhnu mámu na molo, Basilévitchová ji zdržuje, protože dnes přijíždí Doenhoff z Londýna a ona chce jako posledně zabránit vycházce na hráz. Přicházíme příliš pozdě, na začátku vidím Plobstery, jak se vracejí, Doriu také. Je zima, mám na sobě kabátek přes bílé šaty, žluté botky. Máma navrhuje zůstat si zahrát karty (teta je v Bruselu do zítřka) a povečeřet v Kursaalu. Vcházíme naproti kavárně a Plobster tam stojí. Vcházím bez pohledu, klopím oči; jinak bych se rozesmála. Jak jsem čekala, otáčel se, aby mě neztratil z očí ani na okamžik. Dají nám stůl hned na začátku, ale ubohý Mulinare prchá. Brzy mě nudí hrát karty a věštím z ruky. Odvlékám je na večeři na Plage. Nerada měním a tady se mi líbí. Je teprve pět hodin a teprve ke konci večeře přicházejí lidé. Doenhoff přichází a zůstává s námi, dokud nepřijdou jeho společníci. Je to slušný a milý a příjemný člověk. Proč! Ne, je lepší, že je to Merjeewský, zůstávám lhostejná; jiný by mě bavil a ztratila bych svou důstojnost. [Poznámka: 1875. S Giroflou jsem ztratila důstojnost.] Celou noc se mi zdálo o Marguerite a o Doriovi, Marguerite s tváří Basilévitchové a Doria přirozený. Zpíval, ale taky tak falešně jako Body, smála jsem se. [Škrtnuto: Četla jsem jim] Četla a překládala jsem ruský dopis, který psal Doria Marguerite. Pak jsem jedla vareniky1 a viděla kuchyni, kde vládl veliký pořádek a mimořádná čistota. Hned jsem se podívala do Klíče. Zpěv: sotva si vezmete toho, koho milujete (dobrá, nikoho nemiluji). Dopis: záměr, o kterém přemýšlíte, bude mít dobrý výsledek; budete ujištěna o věrnosti někoho, kdo vám je drahý (nikdo mi není drahý). Kuchyně: blahobyt bude důsledkem většího či menšího pořádku, se kterým budete vést svou domácnost. Poprvé jsem seděla chvíli na koncertě v Kursaalu. Před koncem přichází Paul a říká, že přijela markýza. Vstáváme a jdeme pro ni. Najdeme ji samozřejmě2 s Basilévitchovou a jdeme všichni do čítárny. Merjeewský se posadí mezi Dinu a Basilévitchovou, ale chová se stejně k Dině i k Basilévitchové. Po mé pravici (sedím zády k pianu a má pravá ruka se opírá o stůl u piana) jsou markýza a hraběnka Merjeewská, po levici Basilewský, vedle něj máma, pak Dina, Merjeewský a Basilévitchová. S Basilewským je člověku tak klidno, tak volno. Je to dobrý člověk, ale pop. Basilévitchová to ke konci nevydrží a přesedne si mezi mámu a Basilewského. Chtěla by jeho peníze, ale on ji nechce. Dělá to zcela očividně a nic neskrývá. Najednou vstupuje Plobster a usedá s lidmi vpravo. Celý večer máme krásnou hudbu, jedna dáma a jeden pán hráli velmi dobře. Na závěr hrál Rus Barkovský, advokát a nový člověk, velmi dobře, jako umělec. Plobster se dívá na mé ucho a mluví o mně s jednou dámou a s muži. V jádru to asi nebude nic velkého, ale takhle je zábavný. Je to, jak se říká, člověk plný okolků a pozér. Řekla jsem to mámě, ta říká, že možná ne. Vycházíme spolu, Plobster také.— Jak vznikl váš názor, říká mi Basilévitchová.
— Velmi snadno, jestli chcete.
— Já ho hledala; jestli opravdu chcete vědět, sama po tom toužím, říká živě. Ach! Ach! Tady si musí člověk dávat pozor! Zlobí se, protože Basilewský jde vedle mě, jsem na mámině paži, a brzy přejde nalevo a zavěsí se do něj. To je směšné. Barkovský nás doprovází také.
Dimanche, 23 août 1874 Le matin nous voyons Marguerite retourner de l'église. J'oubliai de dire que hier j'ai plusieurs fois été en ville, et rencontré cette princesse et même une fois Doria. J'ai détourné la tête parce que j'étais en la robe marron et chapeau, les cheveux pendants. J'avais idée que cela m'allait mal, Basilévitch vient avec ses enfants, nous allons à la confiserie, j'ai peine à arracher maman pour aller à l'estacade, Basilévitch la retient parce que Doenhoff arrive aujourd'hui de Londres et qu'elle veut empêcher comme une fois d'aller sur la digue. Nous arrivons trop tard, au commencement, je vois les Plobsters qui retournent, Doria aussi. Il fait froid, je suis en jaquette sur la robe blanche, bottines jaunes. Maman propose de rester jouer aux cartes, (ma tante est à Bruxelles jusqu'à demain) et dîner au Kursaal. Nous entrons vis-à-vis le café et Plobster se tient là. J'entre sans regarder, je baisse les yeux; autrement je rirais. Comme je pensais il se tournait pour ne pas me perdre de vue un instant. On nous donne une table tout au commencement mais le misérable Mulinare se sauve. Je m'ennuie bientôt à jouer et fais la bonne aventure. Je les entraîne dîner à la Plage. Je n'aime pas changer et je m'y plais. Il n'est que cinq heures et vers la fin seulement du dîner le monde vient. Doenhoff vient et reste avec nous jusqu'à ce que arrivent ses compagnons. C'est un homme comme il faut et bien et agréable. Pourquoi ! Non c'est mieux que c'est Merjeewsky avec lui, je reste indifférente, un autre m'amuserait et je perdrais ma dignité. [Annotation:! 875. Avec Girofla j'ai perdu ma dignité.] Toute la nuit j'ai rêvé de Marguerite et de Doria, Marguerite avec la figure de Basilévitch et Doria [Rayé: avec la]au naturel. Il chantait mais aussi faux que Body, je riais. Je [Rayé: leur] lisais et traduisais une lettre russe écrite par Doria à Marguerite. Ensuite j'ai mangé des *varenikis* [sorte de chaussons] et j'ai vu une cuisine d'un grand ordre et d'une extraordinaire propreté. J'ai tout de suite consulté la clef. Chant : vous épouserez difficilement celui que vous aimez, (bon ,je n'aime personne). Lettre : l'affaire que vous méditez aura un bon résultat; vous serez rassuré sur la fidélité que quelqu'un qui vous est cher (personne ne m'est cher). Cuisine : l'aisance sera la conséquence du plus ou moins grand ordre avec lequel vous tiendrez votre maison. Pour la première fois j'ai été au concert du Kursaal assise pour quelque temps. Avant la fin Paul vient dire que la marquise est arrivée. On se lève et on va la chercher. On la trouve of course avec Basilévitch et nous allons tous au salon de lecture. Merjeewsky se place entre Dina et Basilévitch mais est égal avec Dina et Basilévitch A ma droite (je tourne le dos au piano et ma main droite est appuyée sur la table qui est contre le piano) sont la marquise et la comtesse Merjeewsky, à ma gauche Basilewsky, à côté de lui maman, puis Dina, Merjeewsky et Basilévitch. Avec Basilewsky on est si tranquille, si à son aise. C'est un homme bon, mais *un pope*. Basilévitch vers la fin n'y tient plus et vient se mettre entre maman et Basilewsky. Elle voudrait son argent, mais il ne la veut pas. Elle fait cela d'une façon toute visible et ne cache rien. Tout à coup entre Plobster et se place avec des personnes à droite. Toute la soirée nous avons de la belle musique, une dame et un monsieur ont très bien joué. A la fin a joué un Russe Barkowsky, avocat et *homme nouveau* très bien, en artiste. Plobster regarde mon oreille et parle de moi à une dame et à des hommes. Ce ne doit pas être grand chose au fond, mais comme ça il amuse. C'est comme on a dit un faiseur d'embarras et un poseur. J'ai dit cela à maman elle dit que peut-être non. Nous sortons ensemble, Plobster aussi. 'Comment a pris naissance votre opinion, me dit Basilévitch. - Très facilement, si vous voulez. Moi je l'ai cherché, si vraiment vous voulez savoir, j'en ai moi-même envie*, dit-elle vivement. Ah ! ah ! il faut être sur ses gardes ici ! Elle se fâche parce que Basilewsky marche à côté de moi qui suis au bras de maman, et bientôt passe à gauche et prend son bras. C'est ridicule. Barkowsky nous reconduit aussi.