Sobota, 22. srpna 1874

(Hnědé šaty od Wortha, hnědý klobouk od Virota, rozpuštěné kudrnaté zlaté vlasy, ujde to) ve dvě hodiny se poprvé koupu, nikdo tam není. Koupací úbor je špatně ušitý, když jsem vylezla, nenašla jsem ručníky, pustil barvu, jsem velmi nespokojená.
S tetou večeříme v hotelu de la Plage, oblékám si bílé šaty a jdeme za našimi a Tamancheffovými do Cercle des Bains.
Jak vcházíme: „Podívej, Pamphilii,“ říká teta, a skutečně právě vycházel.
Vyprávěla jsem Líze o Merjeewském. Vzal to vážně, tu věc ze včerejška, a přichází s matkou a Basilévitchovou, která se za ním honí a chce mi ho vzít za každou cenu.
Jakmile nás přišel pozdravit, vstala jsem a poprosila tetu, abychom odešly. Samozřejmě odešel. Možná to byla chyba; když s ním dva týdny nebudu mluvit, měla jsem zůstat.
Vidím, že nemluvit s někým je vážná věc; ve Spa Basilévitchová řekla Gerickovi, že s ním přestane mluvit, a on se rozzlobil. Jsem tak mladá, nic nevím.
Zůstala jsem ještě jeden tanec. Basilévitchová všemožně ukazuje, že Merjeewsky je u ní. Cítí, do koho je zamilovaný, a chce ho pro sebe. Je to směšné, ona je třicetiletá žena a já patnáctileté štěně. Je mi to jedno, tím spíš, že ho nedostane.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩