Neděle, 16. srpna 1874

V půl druhé k nám měli přijít Basilévitchová s Doenhoffem a Basilewským, bratrem kněžny Souvoroffové, abychom šli spolu na dostihy. Ale máma si splete hodinu a my vyrážíme v jednu s Toumancheffovými pěšky. Ta cesta není dlouhá, ale písek je strašný! Asi po deseti minutách chůze začínám reptat jako Židé na poušti a to reptání se brzy mění v nářky a pak v slzy!
Pěšky, na dostihy, s venkovany, po písku, pěšky, na Var na dostihy! říkala jsem anebo vzdychala celou dobu v slzách.
Ale u pokladny to bylo ještě horší — ta rozkošná rodina si bere místa za frank za provazem! Nejprve nechápu, pak jsem bez sebe, pláču atd. atd. atd.
Máma, já a Dina jdeme na nejlepší tribunu (šedé šaty, sluší). Za deset minut přichází Doenhoff a zůstává s námi. Je prý už dlouho zamilovaný do mámy a večer v divadle, říká, hledal mámu, ale viděl jen slečny.
Basilévitchová říká, že se mu líbí i dcera, ale nelze to srovnávat s matkou.
Přichází a máma, ona a Doenhoff rozpředou klábosení jako z mořských lázní! Já a Dina se díváme na dostihy a na lidi. Vracíme se pěšky, všichni společně.
Zapomněla jsem říct, že Merjeewsky přijel včera a dnes je na dostizích. Basilévitchová se za ním honí, je v tuto chvíli sama.
Já mu řeknu, ve vhodné chvíli, zakážu dvořit se té dámě; sám na to nemá chuť, myslím. Ale budiž.
Šla jsem s Dinou a tím mladým prasetem, ne, není hoden tak krásného jména, s tím mladým slimákem, když pro mě přichází Paul — máma, Basilévitchová, Doenhoff a Basilewsky našli omnibus.
„Ale slečno, ale je lepší jít pěšky, ale kam jdete?“
„Ne, raději takhle.“
Udělám několik kroků s Paulem, pak se otočím:
„Odcházím, protože se mi nedvoříte.“
„Ale slečno, ale co mám dělat?“ řekl zaražený.
Odcházím a nechávám ho s otevřenou pusou.
Večeřím u nás s mámou, Paulem, Basilévitchovou a Basilewským.
Potom jdeme k nám nahoru kouřit a pít kávu.
Večer v Casinu jsou salony krásné, ale společnost je sprostá, je tu obrovský dav, Basilévitchová je s námi. Řekla mi, že hrabě je do mě zamilovaný. Velmi jsem se podivila, skrývá to dost dobře, zdá se mi. Jí to vadí. Říkám jí, že to není pravda. V Casinu se mě zeptala, jestli se mi líbí:
„Ne, nikdo se mi nelíbí. Jste tak diskrétní, nebudete mluvit.“
„Naopak, mluvím vždycky.“
Je to hloupá a prohnaná ženská.
Doenhoff přichází a staví se za máminu židli, my sedíme u orchestru, takže je jako v pasti; Basilévitchová je závidí mámě. Ta potvora! Nemá kavalíra, a máma, ta klidná žena, ho má.
Bída nad bídu!
Lidské závisti!
Hrabě přijde, pozdraví a uteče. Myslela jsem, že jde pro květiny, ale nevrátil se. Odcházíme v jedenáct. Basilévitchová zašla třikrát za kněžnou Merjeewskou na druhý konec sálu.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále „au Var“; nejasné místo (snad místní název), případně chyba přepisu. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩