Pondělí, 10. srpna 1874

Ostende, čtvrtek 13. srpna 1874
Od pondělí jsem nic nepsala, ale věřím, že si na všechno vzpomínám.
Pondělí 10. — uplyne balením; v půl sedmé beru kočár s rolničkami, stále se dvěma koňmi, a navzdory dešti se jedu rozloučit se svým milým Spa. Jsem sama s Dinou, obě v konspirátorských pláštích — jsem šťastná, že je pro dnešní počasí mám. Kdyby to chtěl někdo vylíčit ve zlém, opravdu by mohl: Dvě mladé dívky jdou do stáje, vezmou kočár se dvěma koňmi s rolničkami a odjedou bez kočího i sluhy, zastaví u cukrárny, jedna vystoupí, vezme si krajíc chleba, pak jedou k Baasovi, vezmou si chléb a sýr a vyrazí za silného deště na venkov. Koně běží, rolničky nadělají na dlažbě velký rámus.
A přitom na tom není nic špatného.
Jedeme na avenue du Morteau, pak ke čtyřem fontánám, ale místo abych jela rovně, jedu po každé cestě, na kterou narazím, mezi loukami, lesy, poli; říkám, že kdyby s námi byli máma nebo Walitský, byli by umřeli křikem nebo řevem, kdyby viděli, jak jsem zatáčela, jakými cestami jsem jela.
Byli to stateční koně, nechala jsem je ostrým klusem vystoupat na ty nejtěžší kopce. Déšť netrval celou dobu a vracíme se kolem deváté. Jsem spokojená, projela jsem všude, kudy se dalo projet, i kudy se nedalo, podívala jsem se a [Škrtnuto: udělala] řekla sbohem všem stromům, všem cestám, všem kopcům. Tak moc miluji to Spa, tu ošklivou díru.
Tak, už na to nemysleme!
Jím, jak mohu, u Baase, což je můj zdejší London House, a jedu s mámou do kasina, v toaletním kabinetu se učešu a aniž bychom vešly do sálu, kde se tančí jako o závod, jdeme do divadla, v cestovních šatech. Já v šatech New Scotland, černý klobouk. Marguerite, ta milá princezna, je v divadle a Doria také, ale on sedí v křeslech těsně u naší lóže, která je hned vedle vchodu do křesel. Když vcházel, málem se nás dotkl, tolik rozvířil vzduch svou obrovitou postavou. Zčervenala jsem. Chtěla jsem říci v sobotu, že večer na plese jsem ho nepoznala, tak moc zkrásněl ve Spa. Přijel s vpadlýma očima, žlutou pletí, a teď ho vidím na plese bílého a tlustého v porovnání s tím, jak vypadal předtím.
Přijdeme pozdě a vidíme jen Člověk není dokonalý; k mému velkému údivu nám sleví frank, protože se hraje jen jedna hra, je to dost zvláštní a Weinberg by svou židovskou anekdotu nemohl vyprávět.
Na chodbě při odchodu nás Doria míjí, je tak vysoký, že mu sahám po loket, je to ponižující. Je to sloup, ne člověk.
Měníme ubytování počtvrté, tuto noc se stěhujeme do hotelu de l'Europe.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „weather".