Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 29. července 1874

Čtyři měsíce vedu nepravidelný život, bdím do noci, vstávám pozdě, [Škrtnuto: a dnes] a udělala jsem ze sebe ošklivou, bledou a slabou.
Je to moje vina, zasloužila bych přísný trest. Dnes se mi několikrát udělalo špatně. Přesto jsem večeřela v Orange; už jsme odcházeli, když Jahal přiběhne, nabídne mámě rámě a ujišťuje, že rozhodně musíme vidět konverzační salón; chvíli zůstáváme v tom konverzačním salónu, Řek, který u nás už byl, prošel kolem nás. Angličanka, ta, které se Gericke dvoří, zpívala celkem pěkně; není špatná. Gericke večeřel u stejného stolu s námi, ale daleko. Vedle nás byli pan a paní de Bauche, oba velmi milí a příjemní. Gericke se schoval.
Stále se cítím slabá a špatně; abych mohla jít do kasina, vypiji pořádnou dávku ginu a pak dvě šálky čaje, abych zahnala spánek, který se mě zmocňoval. Tak jsem mohla vyjít.
Dnes večer Španělé pod vedením markýze del Puente pořádají kotilión pro svou společnost.
Musím říct, že od té doby, co je tu plno lidí, jsme vytlačení — Španělé a Američané zabírají promenády a mladé muže. Dnes večer pořádají kotilión pro ty, které znají. Paul tam za každou cenu chce, sotva ho přijmou, říkají mu, že ho musí všem představit, on odmítne, nevím proč, přenechá svou tanečnici a chová se hloupě.
Jsem zuřivá, že nejsme pozvaní, ne já sama, ale ti nešťastní my. Přesto tam jdeme, kolem desáté.
Na sloupech vyvěsili, že v deset hodin večírek, uzavřená společnost. Přesto mnozí zůstávají a dívají se na vystrojenou uzavřenou společnost. Po kotiliónu následovala večeře.
Vpředu nebylo místo; po rozhovoru s hraběnkou Guiriniovou (která u nás byla dvakrát) a Vivianiovou procházíme za sloupy, vlevo, na první pohovce sedí Gericke, který nevstane ani nepozdraví — prošla jsem přirozeně a bez pohledu na něj. Předpokládám, že ostatní udělali totéž. Usadíme se za pianem. Jahal a Řek, kteří nepatří k uzavřené společnosti, přicházejí, a začíná koncert ukřivděných. Účastnila jsem se a v duchu se smála.
Gericke, který také nepatří k uzavřené společnosti, stojí naproti nám, schovaný za sloupem a nakukuje jedním okem. Vypadá zbědovaně. Ale nedokážu uhodnout, co mu je.
Zapomněla jsem říct, že jsem dnes ráno vyšla s Dinou za prudkého deště, že jsme potkaly Haristoffovy atd. Byla jsem v pláštěnce a v holínkách. Jsem na nohách od sedmi hodin.
Vraťme se k večeru — naše konverzace je ubohá a odpovídá našemu postavení, nicméně se smějeme a myslíme si, že si děláme legraci z uzavřené společnosti, která se baví. Kéž by v Nice bylo tolik mladých mužů jako tady. Bylo příjemné vidět tu celou krásnou mládež ve velké parádě. Španělský vévoda mě opět zdraví: proč mě nezdravil na začátku? Muž, kterého jsem mohla poznat jen na koni a v kočáře, je myslím baron de La Rousselière, ženatý.
Prošel před námi. Ale to není ten, koho jsem viděla poprvé, nemohu ho poznat; myslím však, že je to někdo jiný.
Všiml si mě tu každý muž, i ti z doprovodu princezny (italské).
Somaglia se na mě stále dívá. Starý darebák Bloudoff mě velmi chválí u de Bauche; když jdu ven sama, hodně se na mě dívá a občas jde za mnou — jednou jsem slyšela jeho kroky za sebou, zabočila jsem za roh, abych vešla domů, a on se zastavil a díval se, jak vcházím.
Řekl Vivianiové, že by velmi rád navštívil paní Baškircevovou, ale že je příliš zvyklý na kurtizány a nevěděl by, co dělat u slušné ženy.
Zatímco jsem pozorovala lidi, objevila se mi tvář Blackprince, tak krásná a s výrazem, jaký miluji, že jsem zatřásla hlavou, abych ji zahnala, a netrpělivě pohnula vlevo, otevírajíc vějíř. Je to podivné.
Vracíme se v doprovodu Řeka. Polský hrabě je nemocný.
Doma pokračuje sbor ukřivděných; připomínám si naše postavení v Nice a jsem zarmoucená.
Máma spí se mnou.
Řek mi dvakrát, při různých příležitostech, řekl, že ke mně nemá žádnou slabost. Myslí si snad, že já ji mám k němu? To by bylo ošklivé.
Když mi to řekl, dodal, že jsem hezká a že mám dost na to, abych zmátla tolik hlav, kolik bych chtěla. Kéž by to byla pravda. Nedvoří nikomu z nás, chodí často; ta pozice se mi docela líbí.
Málem jsem zapomněla říct, že aniž bych se to kdy učila, znám všechny způsoby, jak dělat oči. Ta věda ke mně přišla v posledních dnech a jsem z toho udivená.
S radostí konstatuji, že se na mě lidé už neusmívají, jako se usmívali, když jsem byla malá, ale dívají se na mě.
Mladá hraběnka d'Aquila se sice usmívá, ale dělá to jako máma na Clémentine Durandovou.