Pondělí 20. července 1874

Vyrážíme v jedenáct ke kaskádě v Caux, kde najdeme Gambarta s jeho hrochy. Cesta je suchá, vedro je drtivé. Celou cestu mlčím, přes dvě hodiny.
Bylo mi hrozně sedět u jednoho stolu s těmi lidmi. Gambart s sebou přivedl Kirshe, Malézieuxovy, Bodyho a Godefroy. Vybraná společnost.
Jak mluvili, jak se smáli! Připadalo mi, že jsem v divadle. Ale ráda bych prchla. Měla jsem velkou chuť vyskočit na jednoho z koní, které právě vypřáhli, a utéct.
Gambart nám jde ukázat [Škrtnuto: fontánu] kaskádu — mně a Dině. S ním se mi volněji dýchá, bez všech těch lidí. Od té doby, co jsem se prohlásila za neomylnou a mýlila se, váhám říci, co si myslím. Myslím, že Gambart myslí na Dinu. Máma si myslí totéž a řekla mi to. Naštěstí se vracíme — kaskáda nestojí za tak dlouhou cestu.
Cestou jsem přemýšlela.
Dnes večer je velká iluminace a [Škrtnuto: ohněm elektri...] elektrická fontána na konci aleje (stříbrné šaty, černý klobouk, dobrý dojem). Máma je elegantní, jsem z toho nadšená. Nechtěla jsem si sedat k Davignonovým, Vivianovým a Polákům. Prošly jsme se po aleji. Řek je se svou matkou. Basilévitchová poslala Gericka [Škrtnuto: a hraběte] na procházku a přikázala mu, aby vzal s sebou hraběte, aby — nejsouce s ní — nebyli s námi. Ale všichni přijdou na kolotoče, s námi, jako včera. Moc jsem se bavila. Já, Dina, Gericke, Řek, Walitský, hrabě jsme v jednom voze a Paul nás předjížděl na dvou koních zároveň. Za sebou jsme nechávali brázdu smíchu a veselosti. Ta veselost byla nakažlivá a všichni lidé kolem se bavili mnohem víc než ti ostatní. Haristoff (velmi hezký chlapec) se díval, jak se točíme. Máma, de Bauche, Body a kněžna se na nás dívali. Basilévitchová přijde uloupit Gericka — přichází si pro něj sem, myslím, že byla úplně sama.
Zabodla jsem hraběti špendlík do ruky víc než do půlky. Nelíbí se mi — a právě proto na něj dělám oči a chovám se k němu příznivě. Gericke byl hrozný — cestou ke kolotočům tancoval kankán. Máma byla až příliš hodná.
Ten člověk se zapomíná!
Basilévitchová je bledá, oči červené. Pan de Tanlay odjel v poledne. Nepochybně strávila včerejší noc pláčem nad jeho odjezdem.
Večer končí špatně. Měla jsem tu hloupost, že jsem chtěla jít s celou společností k Baasovi na [Škrtnuto: sklenici] limonádu. Odcházíme — a žádný z pánů nevstane, aby nás doprovodil. Máma jde domů zuřivá, já pokořená a víc než zuřivá.