❦
Čtvrtek 16. července 1874
Jeudi, 16 juillet 1874
Máma, Dina a Walitský odjíždějí do Lutychu.
Maman, Dina et Walitsky s’en vont à Liège.
Paní Basilévitchová mě bere s sebou — je dětský ples.
Mme Basilévitch me prend avec elle, il y a bal d’enfants.
Příliš tvrdě pokárala Gericka — nebo spíš myslím, že je ten chlapec žárlivý a zamilovaný do krásné vousaté, faktem je, že od včerejška je melancholický, vypadá nešťastně, roztržitě, a dnes se na Basilévitchovou mračí a odchází s Paulem. De Tanlay je s námi. I Basilévitchová předstírá melancholii, říká, že je ve špatné náladě, že se nudí. Tanlay bere košatinku a jedeme — já řídím vedle dívy, Tanlay vzadu a Koukourikan vpředu. Necháváme vizitky u Vivianových, de Tanlay donesl vizitky manžela... a u Gambarta. Objíždíme fontány. Řek je nerozhodný1, paní se tváří nervózně a znuděně, de Tanlay s upřeným pohledem mlčí. Jak je zamilovaný! Snažím se s ním mluvit, abych rozmluvila ostatní. Řek se paní vyznal, ale protože vidím, že Tanlayovi bude lépe, bude-li mlčet, nechávám ho;
Elle a réprimandé trop durement Gericke ou plutôt je crois ce garçon jaloux et amoureux de la belle barbue, le fait est que depuis hier il est mélancolique, il a l’air malheureux, distrait, et aujourd’hui il boude Basilévitch et s’en va avec Paul. De Tanlay est avec nous. Basilévitch elle aussi affecte la mélancolie, dit qu’elle est de mauvaise humeur, qu’elle s’ennuie. Tanlay prend un panier et nous allons, moi conduisant à côté de la diva, Tanlay derrière et Koukourikan devant. On laisse des cartes chez les Viviani, de Tanlay a porté les cartes du mari... et chez Gambart. On fait le tour des fontaines, le Grec est indécis, madame se donne des airs nerveux et ennuyés, de Tanlay les yeux fixes se tait. Comme il est amoureux ! J’essaye de parler avec lui pour faire parler les autres, le Grec fit une déclaration à Madame mais voyant que Tanlay serait plus heureux en se taisant je le laisse;
Mluvili jsme o Berthe a... a o Hamiltonech. „Vévoda z Hamiltonu, velký přítel Berthe,“ říkal. Zčervenala jsem, ale byla jsem k němu zády.
Nous avons parlé de Berthe et... et des Hamilton. « Le duc de Hamilton, le grand ami de Berthe » disait-il. J’ai rougi, mais je lui tournais le dos.
Dozvěděla jsem se od něj, že Carlo za války sloužil v pruské armádě. „Tlustý vévoda je hodný chlapec, ale ten druhý je Prus!“ řekl Tanlay. Všichni mu říkají hodný chlapec. Neopomněla jsem říci, že je ošklivý a hrozný.
J’ai appris par lui que Carlo servit dans l’armée prussienne pendant la guerre. « Le gros duc est un bon garçon, mais l’autre est un Prussien ! » dit Tanlay. Tout le monde le nomme bon garçon. Je n’ai pas manqué de dire qu’il est laid et affreux.
U La Géronstère vystupujeme z kočáru, všichni mlčí — paní chřadne, Tanlay trpí, Řek je nerozhodný, já pozoruji.
Nous descendons de voiture à La Géronstère, chacun se tait, Madame languit, Tanlay souffre, le Grec est indécis, j’observe.
Jdu se podívat, zda se naši nevrátili; pak večeřím s Basilévitchovou v hotelu des Etrangers, v odděleném pokoji. Jí se dobře, pan Basilévitch je dobromyslný člověk, má vtip, ale vypadá jako Meneláos. Paní s ním koketuje, dělá na něj oči: „Jeane, drahý Jeane, jsi nejlepší ze všech mých kavalírů“ — a stokrát opakuje, že je ve špatné náladě. De Tanlay má okouzlující konverzaci — když mluví, člověk se k němu cítí přitahován. Vypadá tak hodně, že ho pokládám za špatného.
Je vais voir si les nôtres ne sont pas rentrés; alors je dîne avec Basilévitch à l’hôtel des Etrangers, dans une chambre à part. On mange bien, M. Basilévitch est un bonhomme, a de l’esprit mais il a l’air d’un Ménélas. Madame fait la coquette avec lui, lui fait des yeux: Jean, mon cher Jean, tu es le meilleur de tous mes cavaliers et répétait cent fois qu’elle est de mauvaise humeur. De Tanlay a une conversation charmante, quand il parle, on se sent attiré vers lui. Il semble si bon que je le crois mauvais.
Má prý zdědit jeden z nejkrásnějších zámků ve Francii. Je plný citu a dobroty — člověk jako by viděl románového hrdinu. Po večeři
Il doit, dit-il, hériter un des plus beaux châteaux de France. Il est plein de sentiment et de bonté, on croit voir un héros de roman. Après dîner
napříč stránkou
Nemohu se ubránit smíchu, když čtu těchto čtyři pět řádků.
en travers Je ne peux m’empêcher de rire en lisant ces quatre ou cinq lignes
Zapomněla jsem říci, že jsem včera uzavřela sázku s Gerickem — nebo spíš jsem mu chtěla dokázat, že Robensonová má falešnou nohu, to jest dvojité podpatky atd. — a včera večer jsem napsala Ferrymu, aby mi poslal pár stejných botek. Nechci, aby někdo měl hezčí nožku než já — a hlavně to nechci slyšet.
J’oublie de dire que hier j’ai parié avec Gericke ou plutôt je voulais lui prouver que la Robenson a un faux pied, c’est-à-dire des talons doubles, etc. et j’écrivis hier soir à Ferry de m’envoyer une paire de bottines pareilles. Je ne veux pas qu’on ait un plus joli pied que le mien, je ne veux pas surtout l’entendre dire.
Po večeři jdeme na hudbu, pan a paní Basilévitchovi zavěšeni, de Tanlay konverzuje se mnou. Poté co jsme se předvedli před všemi u sedadel, jdeme na alej, do hovoru se zapojí všichni. De Tanlay vypravuje, jak byl ve válce, pak vyjadřuje vznešené myšlenky o náboženství — myšlenky dobré, myšlenky pravdivé. „Je radost slyšet takové myšlenky,“ říkám — myslela jsem všechno, co jsem říkala, a to se nestává často. Jeho konverzace mě uchvacuje — zdá se mi tak dobrý, rusky to lépe vyjadřuje, co jsem chtěla chci říci. Hle, výtečný muž. Neobdivuji jeho tvář, ale mluví tak dobře, zdá se tak hodný, má tak vysoké a tak dobré myšlenky o všem. Jak sám u stolu říkal, jsem si jistá, že by byl výborný manžel. Tak milující, tak něžný — jedním slovem je natolik výtečný, že nemůže být pravý, a k svému zahanbení ho pokládám za pokrytce.
Après dîner on va à la musique, M. et Mme Basilévitch bras dessous bras dessus, de Tanlay cause avec moi. Après avoir fait la parade devant tout le monde des chaises, on va dans l’allée, la conversation devient générale, de Tanlay raconte comment il a été à la guerre, puis il exprime des idées élevées sur la religion, des idées bonnes, des idées vraies. Cela fait plaisir d’entendre des idées pareilles, dis-je, je pensais tout ce que je disais, cela n’arrive pas souvent. Je suis éprise de sa conversation, il me semble si bon en russe ou exprime bien ce que je voulais veux dire. Voilà un homme excellent. Je n’admire pas sa figure, mais il parle si bien, il paraît si bon, il a de si hautes et de si bonnes idées de tout. Comme il le disait à table, je suis sûre qu’il serait un mari excellent. Si aimant, si tendre; en un mot il est tellement excellent qu’il ne peut pas être vrai et que, à ma honte, je le crois hypocrite.
Máma nás zastihne, jak ještě sedíme pod stromy. Jdeme do kasina. Basilévitchová si zařídí rozhovor beze svědků, než tam půjdeme. Je možné, že ji de Tanlay miluje? Je-li tak dobrý, jak vypadá, nemůže milovat tuto ženu — a přece se na ni nepřestává dívat, někdy při pohledu na ni zkamení a nic neslyší a nic nechápe. ale Je přítelem manžela, bývá s ním často. Vypadá, že tu ženu zbožňuje.
Maman nous trouve encore assis sous les arbres. On va au Casino. Basilévitch se ménage un tête-à-tête avant d’y aller. Est-il possible que de Tanlay l’aime ? S’il est aussi bon qu’il paraît il ne peut pas aimer cette femme, et cependant il ne cesse pas de la regarder, parfois en la regardant il est pétrifié, et n’entend et ne comprend rien. mais Il est l’ami du mari, est souvent avec lui. Il a l’air de l’adorer, cette femme.
Škoda.
C’est dommage.
Ubohý baron je smutný — řeknu mu to a on mi odpoví hloupost: „Dejte mi ruku, abych ji políbil, a budu šťasten.“ To dokazuje, že je nešťasten. Pak říká, že má melancholickou povahu, že je velmi nešťastný, že se nutí k veselosti atd. Je takový kvůli ní? Lze takhle milovat? Je žárlivý, je špatně ubožák; je mi ho líto. Ptám se, proč tu ženu milují — rozhodně ne pro její krásu! Připomíná jakoukoli osobu která se zrca... odraženou v očích psa nebo v lžíci tak, že nos vyčnívá. Navíc má vousy jako Boutowská, líčí se, odstraňuje si chloupky, čímž má na bradě odpornou kůži. Špatně stavěná, její poprsí je — řeknu něco neslušného, je to výraz kněžny Galitzinové — její poprsí (stydím se) je jako prázdná peněženka s desetníkem na konci. Nemá vlasy. Je pravda, že je elegantní, a oblečená vypadá velmi dobře.
Le pauvre baron est triste, je le lui dis, il me répondit par une bêtise: Donnez-moi votre main que je l’embrasse et je serai heureux. Cela prouve qu’il est malheureux. Il dit ensuite que son caractère est mélancolique, qu’il est très malheureux, qu’il se force à la gaieté etc. Est-ce que c’est elle qui le rend ainsi ? Peut-on aimer ainsi ? Il est jaloux, il est mal le pauvre; je le plains. Je me demande pourquoi on aime cette femme, ce n’est assurément pas pour sa beauté ! Elle ressemble à toute personne qui se reg. réfléchie dans les yeux d’un chien ou dans une cuiller, de manière à ce que le nez avance. De plus elle est barbue comme la Boutowsky, se farde, se détruit le poil ce qui lui fait une peau détestable sur le menton. Mal faite, sa poitrine est, je dirai une chose sale, c’est l’expression de la princesse Galitzine, sa poitrine (j’ai honte) est comme une bourse vide n’ayant qu’une pièce de dix sous au bout. Elle n’a pas de cheveux. Il est vrai qu’elle est élégante et, habillée, elle est très bien.
Její největší kouzlo je, že je to dáma ze společnosti, která se chová jako dáma z polosvěta. A to je vše.
Son plus grand charme, c’est que c’est une femme du monde qui se conduit comme une femme du demi-monde. Voilà.
Představili nám barona Fargera, tajemníka belgického velvyslanectví ve Vídni.
On nous a présenté le baron Farger, secrétaire de l’ambassade belge à Vienne.
Po večerní společnosti jdeme na zmrzlinu.
Nous allons prendre des glaces après la soirée.
Zpívala jsem u sebe doma, sběhl se dav, tleskali — zuřím. Walitský řekl těm drzounům pár drzostí.
J’ai chanté chez moi, une foule se rassembla, on a applaudi, je suis furieuse, Walitsky a dit des impertinences à ces impertinents.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩