Středa 8. července 1874

Hrajeme kroket jako v pondělí, jenže místo mámy hraje sestřenice hraběte — odporné stvoření, zlostná, přezrálá a samé máslo.
Ke konci jsem se rozohňovala, hrála jsem výborně (plátěné šaty, bílý šátek, klobouk Massa, dobrý dojem), ale další nehoda mi zabránila vyhrát — Paul mi zabil mou ubohou bandu bez vůdce... díky mým dobrým radám jsme málem vyhráli, jenže hrabě nezvládl poslední ránu a všechno bylo ztraceno.
Píšu jako šílená, máma mě tyranizuje.
Večer na promenádním koncertě s mámou a baronem de Bauche, pánem, který se v Monte Carlu dotěrně dvořil mámě, než zjistil, kdo vlastně je. V tuto chvíli je velmi okouzlující a jediný opravdový pán na celém zdejším místě.
Zaplatil nám sedadla, daroval růže, konverzoval — zkrátka choval se jako pán, a ne jako zdejší sprosťáci. Basilévitchová se procházela se svým manželem.
Předstírala jsem, že se na Poláka mračím, ale on mě nudí. Odpuštění mu bylo uděleno ke konci večera. Matka si k nám přisedla, sestřenice s otcem, Basilévitchová, hrabě, Paul, Walitský, de Bauche — tvořili jsme na promenádě hezký kroužek.
Dnes večer jsem tancovala. Představili mi dva Američany. Rowová byla tak milá, že jsem ji políbila na tvář; pozvala mě a tancovaly jsme spolu. Jaké rozkošné dítě — bezprostřední, prostá a veselá. Řekla mi: Ty milá drobečku!
Není tu ani jeden muž a bez mužů se nudím.
Macainne je nejen hrubý a tancuje jako medvěd na provaze, ale navíc ho jeho sestry zaměstnávají do nemožnosti. Považovala jsem jeho sestru za jeho manželku.
Máma mě pohání!!!
Bylo tam několik pěkných toalet. Ráda bych pokračovala ve známosti s těmi Američany — Američané se k mladým dámám chovají velmi dobře. Řeknu Paulovi, aby je přivedl.
Večer cestou domů — já, máma, Dina, Walitský, Paul, Basilévitchová, hrabě, všichni pospolu — potkáváme de Neufarge, který je tu přece jen nejlepší, ne pro mě, ne, a pak má pověst... matně tuším jakou pověst.
Je ohavný, ale přesto nejpřijatelnější ze všech. Máma k němu byla vlídná, což mě těší.
Zůstaly jsme chvíli uprostřed náměstí, pak Basilévitchová odešla, následována de Neufargem, ale využila toho, že jsme se ještě zastavily na schodech, vrátila se tentokrát pod paží tohoto pána a řekla nám tónem, který sama někdy používám: Tak co se děje?
Máma mě mučí, abych šla spát.
Odešli a loučili se — po tři minuty jsem s hodinkami v ruce hlídala, kdy de Neufarge vyjde zpoza rohu náměstí.
Macainne s námi mluvil, hrály jsme domino. Byl dokonce obstojně zdvořilý, ten medvěd — hrubý, to slovo na něj sedí. Je to anglický důstojník, proto.
Dnes při obědě jsme ho obdivovaly.
Ten ubohý Angličan mě dráždí, je chladný a nepohnutý — mám šílenou myšlenku! Že se do mě zamiluje, a pak ho poprosím, aby zatancoval galop jako Merkur v Orfeovi v Paříži, v tom přepracovaném Orfeovi. — Umřu smíchy.
Mám tolik hloupostí na vyprávění, tolik věcí mi proletí hlavou — a jsou tak vznešeně originální a groteskní. Nemůžu nic napsat, máma mě pohání.
Nudím se.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Oh you dear little thing."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „blunt."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „blunt."
Pozn. překl.: Narážka na Offenbachovu operetu „Orfeus v podsvětí" (1858) s Merkurovým slavným galopem.