Čtvrtek 18. června 1874

Vycházíme pozdě. Zatímco máma byla na konzultaci u jednoho z těch šarlatánů, kterým se říká lékaři, my – já, Dina, Paul a jáhen – jsme zůstali dole u schodů. Nabídla jsem dvě sázky, jednu Dině – její spočívala v tom, že bude brát schody po čtyřech bez zastavení, dokud máma nepřijde, a druhou Paulovi – dám mu pět franků, když půjde nahoru a dolů, osmdesát schodů, pětadvacetkrát. Téměř dvě hodiny jsme se nepřestali smát. Paul skončil při šestnáctém pokusu – osmdesát schodů, nahoru a dolů stejný počet, pětadvacetkrát, bez zastavení, to není žádná legrace. Pak jsem si objednala malý modrý pláštík u Dieulafait.
Zbytek dne prošel prostě, protože si nepamatuju jak.
Zapomínám hlavní věc, viz str. 242.