❦
Sobota 30. května 1874
Samedi, 30 mai 1874
Únavný den – poobědvavše narychlo u Bénardů, nasedáme do vlaku a jedeme do Sèvres.
Fatigante journée, ayant déjeuné à la hâte chez Bénard, nous prenons le train et nous nous rendons à Sèvres.
Jsem nemocná a trefilo se to tak, že cesta vychází na hodinu poté, co mi neduh začal, zrovna na dobu, kdy jsem dvě nebo tři hodiny unavená a trpím.
Je suis malade et il arrive que le voyage se fait une heure après le commencement de ma maladie, le moment où je suis fatiguée et souffrante pendant deux ou trois heures.
Nebavila mě naše eskapáda.1 Navštívily jsme manufaktury, je to dost zajímavé. Je příšerné vedro.
I did not enjoy our escapade. Nous visitâmes les manufactures, c’est assez intéressant. Il fait une chaleur atroce.
V půl čtvrté nasedáme zpět na pařížský vlak, vracím se s potěšením.
A trois heures et demie nous reprenons le train de Paris, je rentre avec plaisir.
Sotva ze sebe shodím šaty, slyším: „Může se?“ „To se nesmí, to se nesmí!2“ křičím. Ale navzdory tomuto zákazu se Bikowsky objevil ve dveřích – udělal to naschvál. Uštědřila jsem mu přísnou a strohou důtku – zapamatuje si to, ten nemožný idiot!
A peine dépouillée de mes vêtements, j’entends : Peut-on. Il ne faut pas, il ne faut pas ! criai-je. Mais malgré cette défense Bikowsky parut à la porte, il le fit exprès. Je lui fis une réprimande sévère et simple, il s’en souviendra, cet idiot impossible !
V šest hodin jedeme do Boisu (žlutý klobouk, nové plátěné šaty, vlasy nahoru a trochu volně v lokýnkách, které se mi od té doby, co je už na noc nezavazuji, kadeří přirozeně, na šíji, docela sluší). Dnes všichni odjížděli, když jsme přijížděly do Boisu, v půl sedmé. A pak ten večírek u Rothschildů – trápí mě od chvíle, kdy jsem se o něm dozvěděla.
A six heures nous allons au Bois (chapeau jaune, robe toile neuve, cheveux relevés, et un peu flottant en boucles, qui se frisent naturellement depuis je ne les noue plus pour la nuit, sur la nuque, assez bien). Aujourd’hui tout le monde sortait lorsque nous entrions au Bois, à six heures et demie. Il y a cette soirée de Rothschild qui me tourmente depuis que je sais qu’elle existe.
Viděly jsme kněžnu Souvoroffovou, která se několikrát obrátila, zdravila a usmívala se, pak lovce pěší, Feduse s jiným pěšákem. Zasmála jsem se, nebyla bych se zasmála, kdyby máma nebyla řekla: „A podívejme, drobnými krůčky, na svém místě3.“ Znovu jsem sklopila slunečník. Máma říká, že si toho všímá a triumfuje. Když jsme se vracely, uviděly jsme ho znovu na stanovišti – jakmile mě spatřil, obrátil se ke společníkovi a začal mu dychtivě něco vyprávět.
Nous vîmes la princesse Souvoroff qui se tourna plusieurs fois en saluant et souriant, puis les chasseurs à pied, Fedus avec un autre piéton. J’ai ri, je n’aurais pas ri si maman n’avait pas dit: Et voilà à petits pas, à leur place. J’ai encore baissé l’ombrelle. Maman dit qu’il le remarque et qu’il triomphe. En retournant nous le revîmes à son poste, m’ayant vue il se tourna vers son compagnon et commença à lui raconter quelque chose avec empressement.
Ráda bych si to vyjasnila s tím holým hrabětem, tím okouzlujícím Fedusem, tím zvadlým Apollonem.
Je voudrais m’expliquer avec ce comte nu, ce Fedus charmant, cet Apollon fané.
Už se nudím, nemohu žít jako cizinka. V Nice jsem na to zvyklá, trápím se vždycky. Ale v Paříži mě to bolí ještě víc.
Je m’ennuie déjà, je ne peux pas vivre en étrangère; à Nice j’y suis habituée, je me tourmente toujours. Mais à Paris cela me fait encore plus de peine.
Brzy pojedeme do Spa, chtěla bych zůstat na Grand Prix, ale být tam zase samy jako všude – ta představa mě zarmucuje.
Nous allons bientôt à Spa, je voudrais rester pour le Grand Prix, mais encore être seules comme partout, cette idée me rend chagrine.
Miluji Paříž a věřím, navzdory sobě samé, že mi tu musí být lépe. Musím se modlit k Bohu a on mě učiní šťastnou, pokud toho budu hodna.
J’aime Paris et je crois, malgré moi, que j’y dois être mieux. Il faut prier Dieu et il me fera heureuse, si je suis digne de l’être.
Píšu a představuji si večírek v městském paláci Rothschildů. Jakou já mám nešťastnou povahu. Miluji, zbožňuji, toužím – po tom, co nemám a co možná nikdy mít nebudu...
J’écris et je m’imagine la soirée à l’hôtel Rothschild. Quelle malheureuse nature que la mienne. J’aime, j’adore, je désire ce que je n’ai pas et ce que je n’aurai peut-être jamais...
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I did not enjoy our escapade.“ ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩