Sobota 30. května 1874

Únavný den – poobědvavše narychlo u Bénardů bereme vlak a jedeme do Sèvres.
Jsem nemocná a trefilo se to tak, že cesta začíná hodinu po začátku mého neduhu, v okamžiku, kdy jsem unavená a trpím dvě nebo tři hodiny.
Nevychutnala jsem si náš výlet. Navštívily jsme manufaktury, je to dost zajímavé. Je příšerné vedro.
V půl čtvrté opět bereme vlak do Paříže, vracím se s potěšením.
Sotva zbavena šatů slyším: Může se? „Ne, ne, to ne!" křičím. Ale navzdory tomuto zákazu se Bikowsky objevil ve dveřích – udělal to naschvál. Uštědřila jsem mu přísnou a krátkou důtku, ten nemožný idiot si to zapamatuje!
V šest hodin jedeme do Boisu (žlutý klobouk, nové plátěné šaty, vlasy nahoru a trochu volně v lokýnkách, které se mi od té doby, co je už na noc nezavazuji, kadeří přirozeně, na šíji, docela hezky). Dnes všichni odjížděli, když jsme přijížděly do Boisu, v půl sedmé. Je tu ten večírek u Rothschildů, který mě trápí od chvíle, kdy vím, že se koná.
Viděly jsme kněžnu Souvoroffovou, která se několikrát obrátila, klaněla se a usmívala, pak lovce pěší, Feduse s jiným pěšákem. Zasmála jsem se, nebyla bych se zasmála, kdyby máma nebyla řekla: A podívejme, drobnými krůčky, na svém místě. Ještě jsem sklopila slunečník. Máma říká, že si toho všímá a triumfuje. Když jsme se vracely, uviděly jsme ho znovu na jeho stanovišti – jakmile mě spatřil, obrátil se ke svému společníkovi a začal mu dychtivě něco vyprávět.
Ráda bych si to vyjasnila s tím prostým hrabětem, tím okouzlujícím Fedusem, tím zvadlým Apollonem.
Už se nudím, nemohu žít jako cizinka. V Nice jsem na to zvyklá, trápím se vždycky. Ale v Paříži mě to trápí ještě víc.
Brzy pojedeme do Spa, chtěla bych zůstat na Grand Prix, ale být tam zase samy jako všude – ta představa mě zarmucuje.
Miluji Paříž a věřím, navzdory všemu, že mi tu musí být lépe. Musím se modlit k Bohu a on mě udělá šťastnou, pokud si to zasloužím.
Píšu a představuji si večírek v městském paláci Rothschildů. Jaká nešťastná povaha je ta moje. Miluji, zbožňuji, toužím po tom, co nemám, a co možná nikdy mít nebudu...

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „I did not enjoy our escapade."