Pátek, 29. května 1874

Šla jsem sama k Jeanne. Dost dlouho jsem běhala po chodbách Grand Hotelu, než jsem ji našla. Jak krásné je být bohatá! Jak je palác kněžny Souvoroffové dobře zařízený, bohatě zařízený! Jak krásně se člověk vyjímá v takových apartmánech jako má ona! Ukázala nám celý palác.
Její dcera je nemocná, ale viděly jsme přesto její dva pokojíčky. Četla knihu o jízdě na koni od Polleta. Je úplně jako já. Zůstala jsem s ní jen dvě nebo tři minuty, viděla jsem, že je nemocná. Bývá to tak pokaždé, když je indisponována, nešťastnice. Závidím kněžně její zařízení její palác. Budu ho někdy mít i já? Tolik miluji všechno, co je krásné, bohaté, luxusní, budu mít to, co miluji?
Kněžna Souvoroffová nás doprovodila ke kočáru. Myslím, že její dceru budu mít ráda.
Je takové horko, že zůstáváme doma. Přijde Jaxa a chová se tak hloupě, pošetile. Je nesnesitelný a neslušný.
Bereme landó a jedeme do Bouloňského lesíka. Ráda tam jezdím, když není neděle ani svátek.
Vzdychám, když myslím na to, že v sobotu byl konečně Lambertye — ve vší nádheře! Viděl mě teprve podruhé, pak se otočil, vykulil oči a zatvářil se tak zářivě a užasle, že kdykoli jsem si na to přes den a večer vzpomněla, vyprskla jsem smíchy. Chovala jsem se velmi dobře, podívala jsem se na něj jako na kohokoliv jiného, na okamžik. Ale on se díval dál, tak jsem sklopila slunečník, protože jsem cítila, jak se červenám a usmívám. Jsou tak ubozí, tihle pěší lovci z Bouloňského lesíka. Gioia v úžasném kočáře a toaletě. Prohlašuji ji za nejkrásnější ženu, jakou jsem kdy viděla. Máma říká těm kočárům s osmi pružinami „lešení“. Máma:
„No, jestli Hamilton viděl v tom lešení tu... tak třeba k ní teď nepůjde.“
„Proč by k ní nechodil? Copak, chudák manželka, mladá, krásná.“
„No, co ještě, je bohatá, je vévodkyně, co víc by měla chtít.“
„Jaké nápady!“
— A pak Bayard, Roland, Karel Veliký, Pepin, Dunois, La Hire, Ogier, Samson, Milon, Nimrod, Horgande, Armide, Falshrade, Dalila, Rebeka, Yolande, Tinette, Grisette, Lisette, Musette.
— Založit společnost, která by pořádala maškarní bály. Skládá se přísaha jako u zednářů, že nic neřekneme.
Ta stížnost mi připadá hloupá, nedůstojná a odporná. Dělám přece skoro všechno, co chci. Stydím se za to, co jsem řekla na straně 172.
— Piknik a bál v nicejských kostýmech?
(strana 177) To znamená být krásná večer
Druhé místo po vévodovi lze považovat za první z prvních (ne pro mě) a je to velká čest být srovnáván s mým polobohem. Lze z toho usoudit
Dávám toto vysvětlení, aby si nikdo nemyslel, že by Carlo mohl vévodu v mé představivosti nahradit. Řekla jsem, že Carlo je podle mého vkusu, a ta věta mi připadá trochu troufalá; ostatně nechtěla jsem tím nic zlého.
Předpokládám, že se taky nevdala z lásky. Byl to kalkul. Když jsem to řekla, měla jsem zlé a tvrdé oči jako můj hlas, když jsem řekla [slovo nečitelné]? Máma si všimla mých očí.
Bezpochyby vévodkyni z Hamiltonu nelze nikdy srovnávat s Gioiou. Ten předmět mého zbožňování — a především krásná v toaletě, která ji nepřemůže. Čím víc je jako královna, tím je krásnější.
Večer za námi šel pes, přijala jsem ho a pojmenovala Fedus.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I did not mean wrong.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „The“ — Marie začíná anglickým členem: „The objet de mon adoration“. ↩