Středa, 8. dubna 1874

Celou tuto noc se mi zdálo o Wittgensteinovi. Velice prostě jako o komkoli jiném. V jedenáct hodin jdeme do kostela, abychom se začaly postit (modré šaty dobře, vlasy dolů). Začínám mít pozoruhodnou postavu.
Celý den ubíhá v čekání, na co nebo na koho, to nikdo neví, ale všichni čekají. Čekáme, dokud nepřijde celá rodina Allenových s Tebbitem. Máma je s paní, která mluví francouzsky, a já jsem nucena vzít na starost ty tři muže.
Brzy odcházejí a Tebbitt odnáší jedno z učitelských pečetí. Umře snad jako ten ubohý Abramovič, který mi vzal šedý vzorek a slíbil mi, že mi připomene nevím co, až mi ho příští rok ukáže?
Máma se opozdila na pětihodinový vlak a je velmi rozzlobená, jistá si, že by vyhrála dvacet tisíc franků na jednadvacítce.
Chodím tak zřídka na promenádu a na tak krátkou dobu! Byla jsem tam jen proto, abych měla nesnáz vidět toho velkého drzoucha [Škrtnuto: s příčinou toho] se dvěma stvořeními, dvěma malými a uvadlými fenami. A on nese sklopenou hlavu, se sklopenýma očima stále hledí k zemi jako prase. Jsem si jistá, že nemůže pohlédnout na nebe. Je zahanbený a zdrcený, že je mezi těmito dvěma krasavicemi. Nevím, proč se na ně neodvažuji podívat.
Kolem šesté hodiny se na 55 všichni shromažďují. Vyšplhala jsem se na plot, abych se dostala na terasu. Stiopa mi pomáhá sestoupit.
Na ulici de France, docela blízko, je cukrárna. Chci jí udělit patent.
Večerní vzduch mě omamuje, jsem stále pod vlivem stejného pocitu jako včera... Podivná věc, princ z Wittgensteinu mě přivádí k myšlenkám na onoho druhého muže, není to jeho osoba, ale sama myšlenka na něj mi vrací onoho druhého na mysl. Onoho, kterého nemohu zapomenout a kterého miluji stále více.
Nemyslím bez důvodu na toho mrzuta; to muselo začít něčím, není to jen proto, že se nudím; dal se zpozorovat... nuže svou vlastní osobou, ne ničím jiným, a nemyslím na něj proto, že se nudím, ale, protože nevím proč, protože na něj prostě myslím.
Ale jiná myšlenka mě znepokojuje, vedle, u mámy, mluví se o vysoké společnosti, o módních dámách, a mé srdce se rozechvívá a buší, protože tam je jeho pravé místo, jeho pravé štěstí.
Budu šťastná? (Podívám se v Macaulayovi na stránku, kterou najdu, když otevřu knihu napravo, desátý řádek) – svoboda a pokrok.
Jdu k mámě, to mě strhává.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „reach the terrasse" – dosáhnout terasy.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „liberty and progress".