❦
Středa, 4. března 1874
Mercredi, 4 mars 1874
Osm hodin, právě jsem si přečetla včerejší zápis. Nedává ani tu nejmenší představu o tom, co jsem včera cítila, je to karikatura. Ach! co bych dala za to, kdybych uměla psát!
Huit heures, je viens de lire la journée d’hier. Elle ne donne pas même la moindre idée de ce que je sentais hier, c’est une caricature. Oh ! que n’aurais-je donné pour savoir écrire !
Dvakrát jsem šla k notáři zjistit, jestli někdo nepřihodil, a podruhé jsem ho potkala na ulici a řekl mi, že je všechno hotové, že vila je naše. Jsem spokojená ne proto, že máme vilu v Nice, ale proto, že je to první věc, kterou vidím dokončenou, které nic nezabránilo a která dopadla tak, jak jsme chtěli. Dědeček a Mášenka si vezmou fiakr a jedou oznámit tu dobrou nebo špatnou zprávu.
Deux fois je suis allée m’informer chez le notaire s’il n’y a pas de surenchère et la deuxième fois je le rencontrai dans la rue et il me dit que tout est fini, que la villa est à nous. Je suis contente non parce que nous avons une villa à Nice, mais parce que c’est la première affaire que je vois terminée, que rien n’a empêchée et qui est arrivée comme on a voulu. Papa et Machenka prennent un fiacre et vont annoncer la bonne ou mauvaise nouvelle.
Tři středy máma nebyla u paní Howardové, jdu tam já, ne na návštěvu, ale podívat se na děti. Když přicházím, přijímání návštěv už skončilo, je skoro šest hodin, jdu nahoru do salonu; u vrat pro kočáry jsem potkala svého velmi drahého strýce, svou velmi drahou tetu a svého velmi drahého bratrance knížete. To jsou ti tři ničemové, kteří nám v Nice způsobili všechno to zlo; to oni mi kazí život, to oni mě nutí plakat! Ti upíři, ti hadi, ti bídáci!
Trois mercredis maman n’a pas été chez Mme Howard, j’y vais, non pas en visite, mais voir les enfants. La réception est finie lorsque je viens, il est presque six heures, je monte au salon; à la porte cochère j’ai rencontré mon très cher oncle, ma très chère tante et mon très cher cousin le prince. Voilà trois canailles qui ont causé tout le mal qui nous arrive à Nice; ce sont eux qui me gâtent la vie, ce sont eux qui me font pleurer ! Ces vampires, ces serpents, ces infâmes !
Dnes večer se o nich přede mnou mluví velmi často. Paní Howardová mě prosí, abych zůstala na večeři, a já hloupě svolím, píše vzkaz mámě. Je to naschvál, nebo náhodou, že se přede mnou mluví o Tutcheffových u večeře i večer? Jestli je to naschvál, je to ohavné. Jistě budou mít vždycky přednost, mé neocenitelné známosti.
On me parle très souvent d’eux ce soir. Mme Howard me prie de rester dîner et j’ai la bêtise de consentir, elle écrit un petit mot à maman. Est-ce exprès ou par hasard qu’on parle des Tutcheff devant moi à dîner et le soir. Si c’est exprès c’est abominable. Sans doute ils auront toujours la préférence, mes inestimables relations.
Náš majetek bude, obávám se, jen novým zdrojem trápení a slz pro ubohé stvoření vytváří si trápení, které píše tento deník. Zůstáváme ve velkém salonu já, Hélène a Lise a povídáme si tiše, klidně a vážně o Hlupaččiných neduzích, o Vasilise Jegorovně1, o jejím majetku, o našem domě v Rusku, o přátelství. Přitom říkám Hélène, že vůbec nestojím o její přátelství, protože neexistuje, a pokud existuje, brzy přestane. Pijeme čaj a v devět hodin odcházím. Všichni byli zkrátka velmi milí jako vždycky, ale Tutcheffovi mě trápí. Proč se o nich přede mnou tolik mluvilo?
Notre propriété ne sera, je crains, qu’une nouvelle source d’ennuis et de larmes pour la pauvre tête se crée des misères qui fait ce journal. Nous restons au grand salon moi, Hélène et Lise à causer doucement, calmement et sérieusement des maux de Bête, de Vassilissa Egorovna, de ses biens, de notre maison en Russie, de l’amitié. A ce propos je dis à Hélène que je ne tenais pas du tout à son amitié parce qu’elle n’existe pas, et si elle existe, elle cessera dans peu. Nous prenons du thé et je m’en vais à neuf heures. Tout le monde était très aimable comme toujours en un mot, mais les Tutcheff me tourmentent. Pourquoi on en parlait tant devant moi ?
Bah! Kdyby jen Bůh měl slitování s mou pošetilostí a dal mi, oč žádám; jinak... jinak, nevím, co se stane; jen bych si moc přála, aby se nade mnou smiloval, bez toho budu velmi nešťastná.
Bah ! Si Dieu aura pitié de ma folie et me donnera ce que je demande; sinon... sinon, je ne sais pas ce qui arrivera; seulement je voudrais bien qu’il ait pitié de moi sans cela je serai très malheureuse.
S vilou přijde více než kdy jindy touha žít jak si přeji, přijímat návštěvy, nebýt prachem...
Avec la villa viendra plus que jamais le désir de vivre comme j’aime, de recevoir, de ne pas être poussière...
Vložený list · Annotation ultérieure de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. A s vilou jsme se stali horší než prach a trápím se stokrát víc než tehdy.]
[Annotation: 1875. Et avec la villa nous sommes devenus pire que poussière et je me tourmente cent fois plus qu’alors.]
Nechám se odvézt do divadla, kde má být teta. Honorine hraje Les diables roses2. Přišla jsem příliš brzy, dvě dějství před jejím vystoupením, Gagarinovi jsou naproti, vidí naši lóži; chvíli jsem zůstávala schovaná za tetou, ale najednou mě něco osvítilo a sedla jsem si na zem za její křeslo a zůstala jsem tak dvě celá dějství a půl. Konečně přichází třetí dějství, objevuje se Honorine a za pár minut, zrovna když se na ni upírají všechny oči, vyrazím napůl plazmo z lóže. Jaký kousek. Moc se mi chtělo smát za tím křeslem, mám ráda takové hlouposti.
Je me fais conduire au théâtre, où doit être ma tante. Honorine joue « Les diables roses. » Je suis arrivée trop tôt, deux actes avant son apparition, les Gagarine sont vis-à-vis ils voient notre loge; quelque temps je me tenais cachée derrière ma tante, mais tout à coup inspirée, je m’assis par terre derrière son fauteuil et je me tins comme ça deux actes entiers et demi. Enfin le troisième acte vient, paraît Honorine et dans quelques minutes profitant du moment où tous les yeux sont fixés sur elle, je m’élance moitié rampant hors de la loge. Quelle escapade. J’avais bien envie de rire derrière mon fauteuil, j’aime les bêtises.
Vracím se domů celá smutná. Tahle vila! Co přinese? Myslím nic dobrého, nové zoufalství pro mě.
Je viens à la maison toute triste. Cette villa ! Que produira-t-elle ? Je crois rien de bon, de nouveaux désespoirs pour moi.
Slyším hlasy u mámy, která spala, rychle tam běžím.
J’entends parler chez maman qui dormait, vite, j’y vais.
Za chvíli znovu usíná a já se vracím, je nemocná.
Elle se rendort dans quelque temps et je reviens, elle est malade.
Změním to vyjádření, to „jak si přeji“ je příliš nejasné. Věc je velmi prostá: jde o to, že nehrajeme žádnou roli, nebo spíš tu poslední a nejopovrženíhodnější, že naše postavení je velmi falešné, že žijeme uboze, že nás nikdo ze slušných lidí nechce znát, že jsme všude sami, nesví, poníženi3, a že mě to mučí, hlodá, drtí, přivádí k zoufalství, nutí plakat, žene k šílenství! Cítit to všechno, vědět o těch hrůzách, pro mě je to horší než smrt! Já, která žádám pravý opak: bohatství, pocty, přijímání návštěv, respekt, úctu.
Je vais changer de mot, ce comme j’aime est trop obscur. La chose est très simple, c’est que nous ne jouons aucun rôle, ou plutôt le dernier et le plus méprisable, que notre position est très fausse, que nous vivons misérablement, que personne des gens de bien ne veut nous connaître, que nous sommes partout seuls, mal à l’aise humiliés, et que cela me torture, me ronge, m’écrase, me désespère, me fait pleurer, me rend folle ! Sentir tout cela, savoir ces horreurs, pour moi c’est pire que la mort ! Moi qui demande tout le contraire, richesse, honneurs, réceptions, respect, considération.
Bože všemohoucí, naše postavení a náš život jsou, jak jsem je právě popsala, bez jakéhokoli přehánění. Jsou chvíle, kdy je mi trochu lépe, ale to je jen zdání.
Dieu tout-puissant, notre position et notre vie sont comme je viens de les décrire, sans aucune exagération. Il y a des moments où je suis un peu mieux, mais ce me semble seulement.
Veliký Bože, přijmi mou modlitbu, neodmítej ji. Buď milosrdný, dej mi žít lépe. Učiň, prosím Tě, aby s novým domem věci vzaly jiný obrat! Jsem hloupá, plýtvám těmi nejsilnějšími výrazy nadarmo a když chci, jako právě v tuto chvíli, říct, jak veliké je mé zoufalství, nenajdu slova abych to řekla. Nebudu tedy říkat, že jsem v zoufalství, že pláču, to je mdlé a pořád totéž. Jsem pošetilá, když se pro nic za nic nespravedlivě obviňuji, to je pravda: zoufalství mě přepadá každý den a to, co minulo, se vždycky zdá menší než to, co je teď. Každý den se mi stává, že zoufám, pláču a pokaždé jsem trápená a nešťastná, jako by to bylo poprvé.
Grand Dieu, acceptez ma prière, ne la repoussez pas. Soyez miséricordieux, faites-moi mieux vivre. Faites, je Vous en supplie, qu’avec la nouvelle maison les choses prennent une autre tournure ! Je suis une bête, je dépense les plus fortes expressions pour rien et lorsque je veux, comme en ce moment, dire combien mon désespoir est grand, je ne trouve pas de mots pour le dire. Je ne dirai donc pas que je suis au désespoir, que je pleure, c’est fade et toujours la même chose. Je suis une folle de m’accuser pour rien injustement, voilà la vérité, c’est qu’il m’arrive des désespoirs tous les jours et que ce qui est passé semble toujours moindre que ce qui est présent. Il m’arrive tous les jours de me désespérer, de pleurer et chaque fois je suis tourmentée et malheureuse comme si c’était la première fois.
Ale mé trvalé zlo a mé největší zlo je náš život, naše hrozné postavení. Kdo! Ó kdo! nás z toho vysvobodí! Kdy budeš chtít, Pane, vyslyšet mé modlitby!
Mais mon mal constant et mon plus grand mal, c’est notre vie, notre affreuse position. Qui ! Oh qui ! nous en tirera ! Quand voudras-Tu Seigneur exaucer mes prières !
Ježíši Kriste, Svatá Panno, modlete se k Bohu za mě! Proste ho, ať mi odpustí a vysvobodí mě ze všelijakého trápení! Pros ho, ó Svatá Panno, k níž se odvažuji modlit svobodněji, pros ho, ať mi dá žít dobře, ne jako teď. Bez toho je můj život mučením. Slzy, které mi každý večer smáčejí tvář, mi ji zničí. Každý večer roním slané slzy nad tímto deníkem (i dnes večer). Ale jsem tak nešťastná, tak nešťastná, že musím vylít vylít část své bolesti do tohoto deníku, jinak by mi srdce bylo příliš plné hořkosti a nemohla bych usnout.
Jésus-Christ, Sainte Vierge, priez Dieu pour moi ! Priez-Le de me pardonner et de me délivrer de toutes sortes d’ennuis ! Priez-Le, ô Sainte Vierge, Vous que j’ose prier plus librement, priez-Le de me faire vivre bien, pas comme maintenant. Sans cela ma vie est une torture. Ma figure sera abîmée par les larmes qui la mouillent tous les soirs. Tous les soirs je répands des larmes salées sur ce journal (ce soir aussi). Mais je suis si malheureuse, si malheureuse que je dois déverser verser une partie de ma douleur dans ce journal, sans cela mon cœur serait trop plein d’amertume et je ne pourrais pas dormir.
Pokud osud nechtěl, abychom žili dobře, pak4 dej alespoň mně žít dobře. Vytrhni mě, Svatá Maria, z tohoto Averna, přenes mě tam, kam mě volá má duše, mé srdce, kde mi bude dobře, kde budu žít, jak si přeji. Ani slzy, ani křiky, ani slova, ani popisy nemohou vykreslit, jak jsem sklíčena!
Si le sort n’a pas voulu que nous vivions bien, alors faites au moins moi bien vivre. Arrachez-moi, Sainte Marie, de cet Averne, transportez-moi où mon âme, mon cœur m’appellent, où je serai bien, où je vivrai comme j’aime. Ni les larmes, ni les cris, ni les paroles, ni les descriptions ne peuvent peindre combien je suis affligée !
Copak nikdy nebudu dobře žít?
Est-ce que jamais je ne vivrai bien ?
Mohou mi říkat, že jsem dítě, je to pravda, ale brzy budu slečna, téměř už jí jsem a nic se nemění. Mohu doufat, že to změní sňatek, ale to je něco jiného. Je tak zábavné dobře žít, když je člověk slečnou; když nemá závaží kolem krku, pytel, který musí vláčet za sebou, zkrátka manžela. A pak kdo by mě chtěl v našem postavení!
On peut me dire que je suis une enfant, c’est vrai, mais bientôt je serai une jeune fille, je le suis presque et rien ne change. Je puis espérer un changement par un mariage, mais c’est autre chose. C’est si amusant de bien vivre quand on est demoiselle; quand on n’a pas un poids autour du cou, un sac à traîner derrière soi, un mari en un mot. Et puis qui voudra de moi dans notre position !
Vložený list · Annotation ultérieure de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Jsem slečna a nic se nezměnilo, pokud se něco změnilo, je to k horšímu.]
[Annotation: 1875. Je suis une jeune fille et rien n’est changé, si quelque chose est changé, c’est pour le pire.]
Prach možná, ale já bych nechtěla prach. A ty, kterých si vážím, u nás doma ani neznají, jak by oni mohli znát mě. Zázraky, o kterých mluví máma, a dojmy z ulice nejsou nic, slušní muži se rádi dobře žení a neožení se s takovým namyšleným prachem, jako jsem já, neboť mám velké nároky, rozsáhlé touhy, nádherné sny, ale jsem prach, i kdybych jím nebyla, jsem tolik pokrytá prachem, že to vyjde nastejno. Zkrátka v takovém domě, jako je ten náš, a v téhle chvíli by se muž, jakého si přeji, neoženil.
Une poussière peut-être, mais ce que moi je ne voudrais pas d’une poussière. Et ceux que je considère bien, ne sont pas même connus dans la maison, comment peuvent-ils me connaître. Les miracles que raconte maman et les impressions de rue ne sont rien, les hommes comme il faut aiment à bien se marier et ne prendront pas une femme poussière prétentieuse comme moi, car j’ai de grandes prétentions, de vastes désirs, de superbes rêves mais je suis poussière, si même je ne le suis pas, je suis tellement couverte de poussière que ça revient au même. Enfin ce n’est pas dans une maison comme la nôtre, en ce moment, qu’un homme comme j’aime prendrait femme.
Proč jsme tak nešťastní! Proč nás nikdo nechce znát! (jaké odporné, ubohé, opovrženíhodné, nízké stesky). Není tu nic než soud v Rusku, ale to je soud, který ničemu nemůže zabránit, který se nikoho netýká.
Pourquoi sommes-nous si malheureux ! Pourquoi ne veut-on pas nous connaître ! (quelles plaintes viles, misérables, méprisables, basses). Il n’y a que le procès en Russie, mais c’est un procès qui ne peut pas empêcher, qui ne regarde personne.
Bože můj, odpusť nám hřích, kvůli němuž trpím. Odpusť jej, odpusť mi!
Mon Dieu pardonnez-nous le péché pour lequel je souffre. Pardonnez-le, pardonnez-moi !
napříč stránkou
Jaký to tedy hřích spáchali naši otcové, že my tolik trpíme!
en travers Quel est donc ce péché par lequel de nos pères a-t-il commis pour que nous souffrions tant !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Les diables roses (francouzsky „Růžoví ďáblové“) – divadelní kus; český název neznáme, ponecháno v originále. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩