❦
Středa, 25. února 1874
Mercredi, 25 février 1874
Dnes ráno otevíráme dopis a... je od Dominicy Pavlovny, oznamuje smrt jejího syna. Z novin už jsme věděly, že se zabil dýkou, ale jeho matka o příčinách nepíše nic. Jsme zděšené, jak říct Dině, že její bratr zemřel.
Ce matin on ouvre une lettre et... elle vient de Dominica Pavlovna elle annonce la mort de son fils. Nous savions par les journaux qu’il s’est tué avec un poignard, mais sa mère ne dit rien des causes. Nous sommes consternées, comment dire à Dina que son frère est mort.
Během nemoci prosil, aby poslali jeho fotografii Moussii, „kterou stále bez naděje miluje od dětství“. Dominica Pavlovna připojuje tyto nepříjemné, překvapující a podivné řádky.
Pendant sa maladie il a prié qu’on envoyât sa photographie à Moussia « qu’il aime encore sans espoir depuis l’enfance ». Dominica Pavlovna ajoute ces lignes désagréables, surprenantes et étranges.
škrtnutoPíše, prý vžd
Držel prý mou fotografii u sebe. Nechci to vědět; nic z toho nechápu.
Il tenait, dit-elle, ma photographie près de lui. Je ne veux pas le savoir; je n’y comprends rien.
Dině říkáme jen, že umírá. Vycházím s ostatními, máma a teta jedou do Monaka a já s Mášenkou jdeme do vily 55, která je opravdu krásná a půvabná, a když se přistaví ty dvě velké místnosti, bude nádherná. Prohlížíme a zkoumáme dům, pavilon, stáj, zahradu, všechno. Za sedm dní se bude přihazovat, bojím se, že nám ji někdo přebere. Nuže, to bude osud, nemáme mít vilu v Nice. Řečeno střízlivě, nevím, zda se mám nad tou koupí smát, nebo plakat.
On se borne à le dire à Dina qu’il est mourant. Je sors avec tous, maman et ma tante vont à Monaco et moi et Machenka allons à la villa 55 qui est vraiment belle et charmante et en ajoutant les deux grandes pièces elle sera magnifique. Nous visitons et examinons la maison, le pavillon, l’écurie, le jardin, tout. Dans sept jours il y aura des surenchères j’ai peur qu’on nous l’enlèvera. Eh ! bien, ce sera la fatalité, nous ne devons pas avoir de villa à Nice. A parler froidement je ne sais si je dois rire ou pleurer pour cet achat.
Naše postavení v Nice je ubohé; doufala jsem, že změna přinese zlepšení, ale s vilou se nic nemění.
Notre position à Nice est misérable; j’espérais une amélioration d’un changement, avec la villa nous ne changeons pas.
Copak mi Pánbůh neprojeví milost a nedopřeje nám žít, jak si přeji? Procházíme se tam, na terasách, čekáme na kočár a na Dinu, která přijde za dvě hodiny, a když už jsme byly (hnědé šaty, sluší) na promenádě pěšky, netrpělivé z čekání.
Est-ce que Dieu ne me fera pas la grâce de nous faire vivre comme j’aime. Nous nous promenons là, sur les terrasses attendant la voiture et Dina qui vient dans deux heures et lorsque nous étions déjà (robe brune, bien) sur la promenade à pied impatientées d’attendre.
Není tam skoro nikdo. Nice je nudná, je tu málo lidí, anebo se schovávají.
Il n’y a presque personne. Nice est ennuyeuse, il y a peu de monde, ou il se cache.
Máma odjela do Monaka vrátit kněžně Souvoroffové peníze, které jí ta půjčila. Pořád se stýkají, a kněžna víc než máma, minule ji donutila, aby od ní peníze vzala, a když jí máma řekla:
Maman est allée à Monaco pour rendre à la princesse Souvoroff l’argent que l’autre lui avait prêté. Elles se parlent toujours et la princesse plus que maman, la dernière fois elle la força à lui prendre de l’argent et comme maman lui dit:
„Neznáte mě.“
— *Vous ne me connaissez pas.
„Mýlíte se, znám vás velmi dobře.“
— Vous vous trompez, je vous connais très bien*.
Přála bych si, aby se Dina o té smrti dozvěděla až po koncertu u Derwiesových. Tak moc se tam chci dostat. Kéž by nám Pánbůh dovolil koupit tu 55. Diadia si ji s námi prohlédl, myslím, že závidí. Nikdy jsem o lidech nesmýšlela špatně, ale donutili mě smýšlet špatně, ti z domu tím, že říkají, že ten a ten závidí nebo pomlouvá a tak dále.
Je voudrais que Dina n’apprenne cette mort qu’après le concert chez Derwies. J’ai tant envie d’y aller. Pourvu que Dieu nous permette d’acheter 55. Diadia l’a visitée avec nous, je pense qu’il est envieux. Jamais je ne pensais du mal des gens, mais on m’a fait penser mal, ceux de la maison en disant que tel et tel envie ou calomnie ou etc. etc.