❦
Sobota, 21. února 1874
Samedi, 21 février 1874
Jsem nespokojená se svým úborem (modré šaty a klobouk, ujde to), s obličejem, se vším. Ty šaty mě nikdy nenadchly, a zvlášť teď, když jsou ve svém druhém mládí.
Je suis mécontente de ma toilette (robe bleue et chapeau, pas mal), de ma figure, de tout. Cette robe ne m’a jamais enchantée et surtout maintenant qu’elle est dans sa deuxième jeunesse.
Jsem velmi nespokojená, odpovídám stroze, skoro zlomyslně. Máma mě dost trápila, chtěla by, abych byla to, čím nejsem; když jsme dorazily k bráně zahrady Masséna, dala se do pláče a vrátila se. Ale my vcházíme, je tam strašný dav. Kněžna Souvoroffová, její dcera a slečna de Galve mají nejkrásnější otevřený pavilon, je to tombola za jeden frank. Jsou všechny tři v ohnivě červených šatech, klobouky a všechno sladěné. Ty šaty jsou prostě básnické. Za hodinu prodá sedm tisíc losů, a prodala by ještě tolik, kdyby byly. Nevím, proč je k nám všem tak laskavá, několikrát začala rozmlouvat1 s tetou. Všechny ty dámy jsou vedle ní pokojské. Dav je drtivý a Hélène mě bere pod paži, ale slunce pálí, dav tlačí a v tu chvíli vidím Lambertyeho úplně blízko sebe. Byla jsem vším velmi rozmrzelá, ale když jsem ho uviděla, skoro jsem se rozzuřila, udělala jsem grimasu, jako když člověka oslňuje světlo, zčervenala jsem, chtěla jsem otevřít slunečník, protože slunce pálilo, ale složila2 jsem ho a obrátila jsem se k malému hraběti zády, pak jsem dost prudce prošla kolem a myslím, že jsem se ho dotkla.
Je suis très mécontente, je réponds brusquement, presque avec méchanceté. Maman m’ennuyait assez, elle voudrait que je fusse ce que je ne suis pas; arrivées à la porte du jardin Masséna elle se mit à pleurer et s’en retourna. Mais nous entrons, il y a un monde fou. La princesse Souvoroff, sa fille et Mlle de Galve ont le plus beau pavillon découvert, c’est une tombola à un franc. Elles sont toutes les trois en robes rouges feu, les chapeaux et tout assorti. Ces robes sont simplement poétiques. En une heure elle vend sept mille billets, et en aurait vendu encore autant s’il y en avait. Je ne sais pas pourquoi elle est si aimable pour nous tous, plusieurs fois elle entra en conversation avec ma tante. Toutes ces dames à côté d’elle sont des femmes de chambre. La foule est écrasante et Hélène prend mon bras mais le soleil brûle, la foule presse et en ce moment je vois Lambertye tout près de moi. J’étais très ennuyée de tout, mais lorsque je le vis je devins presque furieuse, je fis une grimace, comme on fait quand la lumière éblouit, je rougis, je voulus ouvrir l’ombrelle car le soleil était cuisant, mais je le put down et je tournai le dos au petit comte, puis je passai assez brusquement et je l’ai touché, je pense.
Přiblížily jsme se ještě k pavilonu královny. Vzala si květiny u slečen, které byly zavřené v zakrytém růžovém pavilonu, špatně udělaném, a ty slečny! To jsou ošklivky, ohavné chování, příšerné hlasy, strašný jazyk. Byl to žalostný pohled. Vzala jsem Dinu pod paži, abych byla volnější a nemusela chodit za tetou jako pes, protože teta neumí chodit s někým vedle sebe. Najednou se objeví baron a začne tlachat o knížatech, kněžnách, vévodkyních, hraběnkách atd. atd., stěžuje si, jak moc je zaměstnaný, kolik má práce s těmi prodeji, těmi koncerty pro chudé.
Nous nous sommes rapprochées encore du pavillon de la reine. Elle prit des fleurs chez les demoiselles qui étaient enfermées dans un pavillon couvert rose, mal fait, et ces demoiselles ! Voilà des laideronnes, de vilaines manières, des voix atroces, un langage terrible. C’était pénible à voir. Je pris le bras de Dina pour être plus libre et n’être pas obligée de suivre comme un chien, car ma tante ne sait pas marcher ensemble. Tout à coup le baron survient et se met à dire des balivernes de princes, princesses, duchesses, comtesses etc. etc. se plaignant combien il est occupé, combien il a à faire avec ces ventes, ces concerts pour les pauvres.
„Jak vás lituji, pane!“
- Comme je vous plains, Monsieur !
„Ne, žertujete, nelitujete mě.“
- Non, vous badinez, vous ne me plaignez pas.
„Ne, opravdu, lituji vás zcela vážně.“
- Non, en vérité je vous plains très sérieusement.
Držela jsem kytici, kterou jsem právě koupila u kněžny Souvoroffové, on mi ukázal také jednu od ní a požádal mě, abychom si je vyměnili, což jsem udělala bez přemýšlení.
Je tenais un bouquet que je venais d’acheter à la princesse Souvoroff, il m’en montra un aussi d’elle et me pria de changer, ce que je fis sans y penser.
Nechápu toho malého blázna.
Je ne comprends pas ce petit fou.
Pak jdu sama ke slečnám, k těm květinám, plesnivým a uvadlým nebo prostě vulgárním a hrubým. Kupuji u Denysonové a u Durandových, ale co to vidím? Hrabě de Lambertye je za těmi květinami, vplížil se tam jako had. Chtěla jsem říct to zvíře, ale nezaslouží si to jméno, které přísluší muži, velkému, urostlému, elegantnímu, jako Hamilton. Ten maličký se pořád usmívá. Nevšímám si ho, musím minutu nebo dvě zůstat u těch květin a čekat na Dinu, která se schovávala. Pak jdu pro ni, půjčím jí pět franků a ona si jde koupit kytici u Lucie Durandové. Ten maličký tam pořád je.
Je m’approche alors seule des demoiselles, de ces fleurs, moisies et fanées ou bien vulgaires et grossières. J’achète chez Denyson et chez les Durand, mais que vois-je ? Le comte de Lambertye est derrière ces fleurs, il s’y est glissé comme un serpent. Je voulais dire cet animal mais il ne mérite pas ce nom qui convient à un homme, grand, bien fait, élégant, comme Hamilton. Ce petit sourit toujours. Je ne le remarque pas, je suis forcée de rester une ou deux minutes près de ces fleurs, attendant Dina qui se cachait. Alors je vais la prendre, je lui prête cinq francs et elle va prendre un bouquet de Lucie Durand. Le petit est toujours là.
Potom uděláme několik koleček po zahradě. Všichni obdivují kněžnu Souvoroffovou jako božstvo.
Après nous faisons plusieurs tours dans le jardin. Tout le monde admire la princesse Souvoroff et comme une divinité.
Byly tam dvě dámy, které mě rozesmály.
Il y avait deux dames qui m’ont fait rire.
„Podívejte se na ni,“ říkala jedna (byly za mnou) a ukazovala na malou de Galve.
- Regardez-la, disait l’une (elles étaient derrière moi) montrant la petite de Galve.
„Jak je krásná, to je ta kněžna, ale jak je krásná, jak je vysoká, nádherná.“
- Comme elle est belle, c’est la princesse, mais qu’elle est belle, qu’elle est grande, superbe.
„Ale to je její neteř,“ řekla druhá.
- Mais c’est sa nièce, dit l’autre.
„Ach opravdu! Ta není k zahození.“
- Ah vraiment ! elle n’est pas mal.
Kolem půl páté se slunce nad námi slitovalo.
Vers quatre heures et demie le soleil a pris pitié de nous.
Ta Souvoroffová je opravdu obdivuhodná. Je tak prostá, tak dobrá, tak jemná.
Cette Souvoroff est vraiment admirable. Elle est si simple, si bonne, si douce.
Nejvíc na světě ji zkrášluje jistota, triumf a obdiv všech. Je spokojená, je si jistá, je pyšná, je zářivá. Přidejte k tomu božské toalety.
Ce qui l’embellit plus que tout au monde, c’est l’assurance, c’est le triomphe et l’admiration de tout le monde. Elle est satisfaite, elle est sûre, elle est fière, elle est brillante. Ajoutez à cela des toilettes divines.
Ale nešťastná Le Bec. Smilování! Jak byla ubohá, neladná a mužická3 se svými šaty z modrofialového sukna, ohavná barva. Mám špatnou náladu, inu, je to jedno.
Mais le malheureux Bec. Miséricorde ! Comme elle était misérable, disgracieuse et moujik avec sa robe de drap bleu-violet, couleur détestable. Je suis de mauvaise humeur, enfin c’est égal.
První, koho na promenádě potkáváme – zbytečné ho jmenovat. Prochází se sám, vážně, a hned se na mě podívá. Nevidím ho.
A la Promenade la première personne que nous rencontrons c’est inutile de le nommer. Il se promène seul, gravement et me regarde tout de suite. Je ne le vois pas.
Dnes večer dávají La jolie parfumeuse4, umírám touhou jít ji vidět, zajíždíme k Théâtre Français požádat o lóži. Zase ten hrabě, a tentokrát se na mě dívá s takovou jistotou a malým úsměvem, jako by mě znal. Myslím, že je šílený. Nemohu si to chování jinak vysvětlit. Protože kdybych ho zajímala (což nepřipouštím, nemyslím si o sobě dost na to, abych zaujala psa. Jsem ubohá), mohl se dát představit. Opravdu si myslím, že je šílený.
Ce soir on donne « La jolie parfumeuse », je meurs d’envie d’aller la voir, nous tournons au Théâtre Français demander une loge. Encore le comte et cette fois me regarde avec une telle assurance et un petit sourire, comme s’il me connaissait. Je crois qu’il est fou. Je ne puis m’expliquer autrement ces manières. Car si je l’intéressais (ce que je n’admets pas, je ne me crois pas assez pour intéresser un chien. Je suis misérable) il aurait pu être présenté. Vraiment je pense qu’il est fou.
Ani jedna lóže v divadle, je mi líto. Hraju ruletu s Paulem. V devět jdu spát a ze všeho nejdřív se modlím k Bohu. Mám Ho o tolik věcí prosit, nemyslím, že mi dá, oč prosím.
Pas une loge au théâtre, je suis désolée. Je joue à la roulette avec Paul. Je m’en vais me coucher à neuf heures, je prie Dieu avant tout. J’ai tant à Lui demander, je ne crois pas qu’il m’accordera ce que je demande.
škrtnutoTlučte
Ale prosím stále a doufám.
Mais je demande toujours et j’espère.
Čekejme, čekejme ještě, první den mého štěstí!..
Attendons, attendons encore, le premier jour de mon bonheur !..
Rozhodla jsem se, že už nebudu chodit k Worthovi, ale k Laferrièrovi a Querteuxovi. Worth je příliš masivní a přísný.
J’ai décidé de ne plus aller chez Worth, mais chez Laferrière et Querteux. Worth est trop massif et sévère.
Nejsem nic než necitlivá snílka, bez budoucnosti a plná ambicí, ale já vás atd.
Je ne suis rien qu’une rêveuse insensible, sans avenir et pleine d’ambition, mais je vous etc.
J’oubliais de dire que mon filleul était là avec son papa. Toute cette famille d’Allemands me regarde avec fureur pour ce malheureux chapeau. Le cocher et domestique de sortie habillés en incroyables soie claire rayée (été, demi-campagne).
Poznámka editorů
[Marie škrtla nedokončené věty:
[Marie a barré les phrases inachevées suivantes:
škrtnutovzít
prendre la
škrtnutoKdybych potkala vévodu z Ha
Si je rencontre le duc de Ha
škrtnutoPověsit pros musím ana modré šaty a
Pendre un prou je dois ana une robe bleue et
škrtnutoBudík v
Un réveil à
škrtnutoNikdy ne
Jamais ne r
škrtnutoHraběnka není munice
La Csse n’est pas munition
škrtnutoJsem dosti velmi velká večeře s]
Je suis assez très grand dîner avec]
Než tuhle knihu uklidím, prolistovala jsem si trochu ty staré. Jaká je to radost. Ty útržky deníků také...
Avant de serrer ce livre j’ai un peu revu les anciens. Comme ça fait plaisir. Les fragments de journaux aussi...
Moje vytržení, moje názory, moje myšlenky. Doba, kdy jsem myslela na vévodu z Hamiltonu, mi připadá neuvěřitelná, myslím, že nikdy nebyla. A Boreel mi připadá jako sen, pohádka, vyloudil mi úsměv, jak se člověk usmívá, když vidí hrát si dítě a říkat naivní věci.
Mes extases, mes opinions, mes idées. Le temps où je pensais au duc de Hamilton me semble incroyable, je crois qu’il n’a jamais été. Et Boreel me paraît un rêve, un conte, il m’a fait sourire, comme on sourit en voyant jouer un enfant et dire une ingénuité.
Šťastné dny našeho dětství, kdy jsme říkali táta! máma! Dny štěstí a nevinnosti, ach jak jste už daleko. Zvláštní je, že to znamená tehdejší já, dítě, a za rok budu dnešní já považovat za dítě také, a tak dál. Je to přece jen hloupé.
Jours fortunés de notre enfance, où nous disions papa ! maman ! Jours de bonheur et d’innocence, ah que vous êtes loin déjà. Ce qui est curieux c’est que ça veut dire moi d’alors, une enfant et je considère moi d’aujourd’hui, dans un an comme une enfant aussi et ainsi de suite. C’est tout de même bête.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „put down“. O slunečníku. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: La jolie parfumeuse (francouzsky „Hezká parfumérka“) – opereta Jacquese Offenbacha (1873). ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Incroyables („neuvěřitelní“) – výstřední dandyové doby direktoria (1795–1799), proslulí přehnaně vysokými límci, širokými klopami a pruhovanými vestami. Marie míní, že kočí a sluha měli okázalou livrej v tomto starosvětském stylu, ze světlého pruhovaného hedvábí. ↩