Čtvrtek, 19. února 1874

Worth mi poslal bílé šaty, velmi hezké. Nesu je k Simone, aby je upravila (modré šaty a klobouk, sluší). My, já a Dina, potkáváme mámu, tetu a paní Anitchkoffovou na nábřeží pěšky, jedou do ciziny. Jsme jenom dvě s Dinou. Objednávám si u Viscontiho Les femmes célèbres od Sainte-Beuvea a La femme od Larchera; dnes jsme potkaly Lambertyeho a Audiffreta aspoň pětkrát. Ale hlavně Lambertyeho na promenádě dvakrát, jdeme do London House, on je úplně blízko, vracíme se a zase on, a znovu a znovu, až se mi nakonec chtělo smát. Hlavně se nakadeřil nebo má paruku; a připomíná mi ty reklamy na padání vlasů. Ale u večeře se smějeme ještě víc, prý se dal do řeči s dědečkem v malé zahrádce, začal tím, že se ho zeptal, jestli obýváme celou vilu Baquis, jestli k nám chodí ta velmi statná dáma, a jestli je pravda, že se rozvedla s manželem. Vtom k němu přišel starý francouzský hrabě, dědečkův přítel, povídat si o politice, a Lambertye zůstal sám. Dědeček to tak legračně vyprávěl a popisoval toho hraběte, nakadeřeného jako Bijou (dnes takový je), velmi navoněného, když vytáhl kapesník, atd.
atd. Celou dobu jsme se smáli a celkem slušně žertovali o kněžně a hraběti. Ona ho dobře zná od vidění, prý často prochází naší zahradou.
Paul si nechal přinést z London House dvě láhve perlivého kvasu, který po otevření vystříkl až ke stropu a pokropil všechny. Večer hrajeme ruletu, hrála jsem vysoko, a když jsem zapomněla hrát, hráli za mě, protože znali moje čísla. Mám ráda hru, budu hrát. Víc neříkám.

Poznámky

Pozn. překl.: Les femmes célèbres (francouzsky „Slavné ženy“). ↩
Pozn. překl.: La femme (francouzsky „Žena“). ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩