Středa, 18. února 1874

Budu se modlit k Bohu, aby mě zbavil jednoho velkého trápení, totiž toho, že se červenám kvůli hraběti de Lambertye, dokonce už jen při vyslovení jeho jména, to je hanebné a nepříjemné. Dokud se na mě jen díval, to nic nebylo, ale jestli se teď začnu červenat, to je hrozné! A bez jakéhokoli důvodu, červenat se kvůli takové malé ohavnosti jako je Lambertye, to je hloupé.
Chudinka Solominka dnes odjíždí. Teď, když odchází, připadá mi, že jsem se mýlila, že nebyla hloupá ani nesnesitelná, ani pitomá; že to je moje vina. Bude mi chybět, zvlášť proto, že při loučení plakala... to mi připomíná tvrdost Collignon, která po dvou letech neuronila ani slzu, a zvlášť u ní, které slzy přicházely tak snadno. Celý den jsem smutná, stýská se mi po té chudince.
Průvan a Joséphine rozbily zrcadlo. To mě velmi znepokojuje.
Volají mě, abych šla na ten prodej na náměstí Masséna (modré šaty a klobouk, ujde to). Cítím se velmi unavená, včera jsem šla spát přesně ve tři. Ale kněží nedovolují prodej a hudbu první den půstu a na Popeleční středu, takže se to odkládá. Procházíme se, pak máma a teta jedou do Monaka. Objednávám si klobouk u Pigalle. Jdeme na promenádu hledat dědečka, ale najdeme jen Lambertyeho, jak se prochází úplně sám, varovala jsem Paula a on se neušklíbl a já jsem se nečervenala; prý ano, ale já jsem to necítila. Viděli jsme ho ještě jednou cestou zpátky, tentokrát jsme byli všichni tři, já, Dina a Paul, velmi vážní; myslím dokonce, že ostatní ho neviděli, a já sotva.
Stavím se s Bête v London House. Nikdy jsem si nemyslela, že mi Solominka bude tak chybět, i v tuto chvíli mé srdce... bije pro ni, nevím, proč mi připadá tak ubohá.
Dnes se hnusím sama sobě a hnusí se mi i všichni ostatní, a máma je tak podrážděná, že člověk neví, co říct. Je to mrzutý den.
Několikrát jsem viděla Hamiltona, ale místo abych využila těch okamžiků, mimovolně potřesu hlavou a on zmizí. Ale co mi po Hamiltonovi, když je mrtvý. Dnes jsem hloupá.
Musím prohlásit jednu věc, a to, že účelem mých vycházek je v tuto chvíli hrabě de Lambertye. Ten ubohý účel! Proč tomu tak je, na to je třeba se zeptat kohokoli jiného než mě. Vůbec se mi nelíbí, je to proto, že se na mě dívá, je pravda, že tím způsobil, že vím, že existuje. A pokaždé se snažím poznat důvod, příčinu toho dívání, které mě často dráždí.
Jak jsem bláznivá! A jakou čest tomu ničemovi prokazuji tím, že o něm píšu celou stránku.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Mariin novotvar: regardations [sic]. ↩