Čtvrtek, 5. února 1874

Češe mě Allard, dělá mi velmi hezký účes, polovina vlasů nahoru, jak mám ráda, a druhá dolů. Dina s týmž účesem udělala dojem svými nádhernými vlasy.
Simone jí ušila šaty podle Wortha, a opravdu velmi dobře. Dnes večer je Nagornoffův koncert (šedorůžové šaty, ujde to, obličej sluší). Máme místa ve druhé řadě. Jsou tam skoro všichni Rusové, polovina výnosu ve prospěch Samartseffa. Byla jsem klidná, protože téměř celý sál tvořili známí. Šla jsem si promluvit se všemi těmi lidmi. Hélène je hanebně oblečená a téměř ošklivá, nemá obočí, paní a slečna Filimonoffovy, pan Potemkine, pan a paní Warrodelovi, paní Antonská, pan Barnola. Kníže Gagarine, hrabě Markoff a pan Zibine jsou pořadatelé koncertu. Všichni na mě byli velmi milí.
Před nás se posazují kněžna Labanoffová a Le Bec s baronem a ještě jedním pánem. K mému velkému úžasu jsem viděla, že Le Bec nesahá od ucha k uchu, ale naopak je tak malý, tak malý, že je sotva vidět (dnes odpoledne jsem viděla Gioiu na koni s baronem Cartierem, je směšná). Baron na okraji nazývám Woermana baronem posměšně se otočí a mluví s mámou a pak se mnou, dokonce mě svými řečmi otravoval, u vchodu jsem vzala malou kytičku fialek, kterou jsem si dala doprostřed výstřihu, a baron (Woerman) mi řekl, že fialky jsou velmi krásné, ale že je musím dát na stranu.
„Pro dítě je všechno dobré,“ říká máma.
„To mi je naprosto lhostejné.“
„Ne, slečno, musíte je dát na stranu.“
Tak jsem je dala na stranu. To zvíře se mi dívalo na krk a myslím, že bych se měla zlobit, protože se díval z domýšlivosti.
„Myslím, slečno, že mě už nechcete znát, pozdravil jsem vás několikrát a vy jste předstírala, že mě nevidíte.“
„Vůbec ne, pane, ale jednou jste vy nepozdravil mě, jindy jsem já nechtěla zdravit první.“
„Čtyřikrát, jednou na nábřeží svatého Jana Křtitele! jindy na Promenádě, potřetí na avenue atd.“
„Jen jednou, a jindy to bylo neúmyslné.“
Už si nepamatuji, jak jsem to řekla, vím jen, že jsem to řekla dobře a máma byla spokojená.
Zdá se mi, že Le Bec (jestli to nejsou její ústa, pak je to její nos, který je opravdový zobák) se mi vysmívá. Teta říká, že mě obdivuje. Raději věřím tomu, co vidím. Baron se mnou mluvil pořád jen proto, aby se vytahoval před Le Bec. Ale jak tu Le Bec nenávidím, protože se mi zdá, že se mi vysmívá. Jak bych jí to chtěla zničit konfetami na karnevalu!
Udělala jsem hloupost. Dala jsem osobně kytici paní Silwanoffové. Roztrhá mě Skariatinová, která se na mě dívala hroznýma očima! Její dcera je ošklivá šklebilka.
Ve druhé řadě za námi seděly kněžna Souvoroffová, slečna de Galve a ta dáma, která má společnici, malá Galve je v modrém jako vždycky a roztomilá jako vždycky.
Souvoroffová musí být hloupá.
Myslím, že jsem byla směšná, když jsem předávala kytici, ujišťují mě, že ne, ale jsem si jistá, že ano. No, pokusme se na to zapomenout.
Koncert je okouzlující, paní Connauová zpívá nádherně, ale ta Ruska je mizerná. Nagornoff hraje obdivuhodně a housle mám moc ráda.
Je tam velmi vybraná společnost. A máme mnoho známých, to je hlavní; i mužů.
Jsem velmi ráda, že jsem tam šla.
Myslím, že jednoho dne zešílím, protože si připadám tak směšná a zdá se mi, že se mi všichni vysmívají, to je hrozný pocit! Chtěla bych se ho zbavit.
Při odchodu je to velmi veselé a odcházím spokojená. Šaty a kytice mi otrávily večer.
Zapomenu.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩