Sobota, 24. ledna 1874

Jsem nespokojená se vším. Fortuné odnesl mé bílé šaty do prádelny a místo aby je jen vyžehlili, vyprali je. Ale to je hloupost. Bez jakéhokoli důvodu se cítím nesvá, chtěla bych zůstat sama. Říkám, bez jakéhokoli důvodu! Šílená. Mám tolik důvodů. Zbožňuji koně, nemám žádné. Chtěla bych mít své koně, abych mohla řídit čtyřspřeží, jezdit, dívat se na ně! A nemohu. Konečně bych chtěla žít jak mám ráda — to je hlavní, pak bych mohla mít své koně a vše na světě. Vycházím proti své vůli. Ta šťastná dívka! Dcera Souvoroffové se prochází a řídí dva krásné poníky. Říká se, že má mé záliby, a ona může mít to, co miluje! Šťastná! Co mě rmoutí, je, že všechno, co miluji, skončilo. Opravdu, oplakávám závody a Střelnici trochu jako vévodu z Hamiltonu. Jsem hodně šílená, ale mé srdce se ještě nenaučilo rozdíl mezi city. Krásný ples, vzácní koně, vévoda z Hamiltonu —
zajímavá Střelnice jsou mi téměř stejně drahé.
Nudím se, jsem nešťastná.
Zkouším obléknout ty krásné vyprané hadry, upravuji je, jak mohu. Učešu se jako vždy a dobře, místo nařasené ozdoby dávám hezkou šálu, pěknou brož, dost prostou, ale z nejlepšího vkusu, a vypadám: dobře. Fakt je, že na mně je všechno dobře. Umím se oblékat.
Jdeme tři — máma, Dina a já. Ale neřekla jsem kam! Nu, je to do klubu Méditerranée na slavnost, kterou pořádá paní Storiatine pro školu krásných umění. Dole už nejsou místa, bereme lóži. Všichni jsou tam. Howardovi, všichni jsou dole. Celá parta Souvoroffové kromě její sestry, všichni mladí lidé, dokonce Emile Opice-le-Vévoda.
Parta Souvoroffové má rozkošné toalety, pokud jde o muže, hrabě de Saint-Sauveur, starý Ital Meyer a Lambertye, který [Škrtnuto: děsivě se dvoří] je velmi zamilovaný do dámy, která se podobá paní Beketoff.
Byla jsem milá, umím se chovat.
Co se týče toho, co bylo předvedeno, to bych těžko řekla. Jedna nebo dvě hloupé písničky od jakéhosi mladého sluhy, dva nebo tři živé obrazy dost ošklivé, jeden nebo dva kusy od orchestru, tři malí chlapci hráli na housle, prostě, ale to bylo ještě nejlepší. A pak jakási vaudevillová opereta se dvěma postavami. Ale hlasy jsou tak krásné, že hned na začátku všichni odcházejí. I tam jsem nešťastná, protože jsme samy. Ach! Můj Bože, jak je to hrozné!
Logé nám zavolá kočár, doprovází mámu. Ve vestibulu čekala nejlepší parta a La Mouchy v rozkošném plášti.
[Na okraji: Had mě klame]
Viděla jsem několik známých, což mě trochu povzbudilo. Allenovi, Antonská, Howardovi, Warrodelovi atd.
Úsměvy hraběte de Lambertye musí přestat. Je toho opravdu příliš a začínám toho mít dost. Dívá se a usmívá se. Je to prostě drzé. Nebere mě tedy za dítě.
Odjíždím ještě sklíčenější, že jsem viděla lidi, mezi kterými bych měla být.
Ach můj Bože, kdy vyslyšíš mou modlitbu!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Serpent deceives me" — kryptická poznámka, pravděpodobně odkazující na Lambertyeho (Mariina „opice/had") nebo biblický odkaz na sebeklamání.