Sobota 17. ledna 1874

Prší. Myslím, že do Monaka nepojedu, ale náhle si vzpomenu, že další střelba bude v pondělí a v pondělí nevycházím, protože máme tu matiné (hnědé šaty, pěkné), čím víc je nosím, tím víc se mi líbí. Auguste nepřišel a jdeme pěšky, ale naštěstí potkáme fiakr. Všichni střelci jsou už shromážděni na nádraží u vagonů (konspirátorský plášť), Lambertye tam také je a dívá se na mě, abych se tomu vyhnula, nasedám do vozu. Jedeme z Monaka do Monte Carla kočárem jako minule (ve vlaku já, máma, teta, Dina, Paul, Walitský, paní Aničkoffová a Jakovleff) a obědváme v Hotel de Paris.
Prší a já jdu do sálu, hraju za mámu, samozřejmě, až do dvou hodin. Potom my, já a Paul, sestupujeme dolů, vcházím, před sebou mám gentlemana, postoupil mi své místo, blízko mě byli také odporní lidé, kteří kouřili.
Je to cena dvanáct tisíc pět set franků a umělecký předmět za tři tisíce franků.
Přišla jsem na druhé kolo a odešla jsem na konci čtvrtého, celkem jich bylo deset.
Saint-Clair dostal první cenu, jak jsem slyšela. Nechci, aby si na mě lidé zvykli, na střelnici zůstávám jen tři čtvrtě hodiny, svlékám konspirátora, přibližuji se k bariéře, přestalo přechodně pršet, dívám se a odcházím majestátně. Paul nesl můj deštník a konspirátora. Hraju za mámu trente et quarante, jeden louis, vyhrávám; prohlížíme si všechny stoly, u jednoho říkám: Co je to za zvláštní koberec na tomto stole, nevypadá jako ostatní. Paní Korsikoffová, která byla zcela nablízku, se na mě podívala a potom se usmála na mámu; paní de Galve oblečená jako holčička hraje u jiného stolu, až dnes zjišťuji, že má plochou a ošklivou tvář. Znovu potkáme paní Korsikoffovou a úsměv se opakuje. Vyhrála jsem šedesát franků. Miserere!
Ubohý hrabě de Galve; jakou má ošklivou ženu. On, třebaže starší, je přece nejlepší v Monaku.
To prase Lambertye nepřišlo na stranu, kde jsem byla, jen se díval, když jsem odcházela. Je pravda, že jsem zůstala jen velmi krátce a že byl obklopen střelci, ale přesto...
Sotva se vracíme, přichází někdo pro Arsona, jeho matka zemřela. To je hrozné!
Sotva jsem mohla něco sníst, už jdu do města s Dinou a Paulem pro kotilion, sotva se vrátím, už jdeme do divadla, bez převlékání, v konspirátorovi a klobouku.
Chtěla jsem vidět „Le Réveillon" v podání Ravela. Myslela jsem, že začnou touto hrou, ale vůbec ne, týrali nás „Lo Specchio Infernale".
„Le Réveillon" se mi líbil. Gioia byla ve své lóži, stejná bronzová toaleta jako dnes v Monaku. Přišla ve čtyři hodiny, byla tak krásná, tak krásná, tak krásná, že se mi tajil dech. Obešly jsme tu krásu, s mámou, která řekla u večeře: Jsem ráda, že ji Hamilton dnes neviděl.
Máma ji považuje za nádhernou, jsem tomu ráda.
Proč ji vévoda z Hamiltonu opustil? Ona je krásná, krásná jako bohyně, a on krásný, krásný jako bůh. Mé dva ideály, mé dvě dokonalosti!
Saská byla v lóži v přízemí vlevo. Tato žena je také krásná, zvláště dnes večer vypadala skvěle, hlavně její tvář. Líbí se mi její výraz, nenuceně smyslný, opojný, zmalátněný a rozpustilý. Dnes večer měla nádhernou tvář, je to Fryné nebo Laïs, stále co se týče tváře. Gioia je modernější, ale oslnivá, ohromující, nesrovnatelná, zejména co se týče držení těla, způsobů, postavy.
Odcházíme na začátku posledního dějství.
Dnes... chtěla jsem říct, že jsem zapomněla na vévodu z Hamiltonu, ale právě v tuto chvíli se mi vrací a mé srdce se jemně chvěje.
Nepřišel a nepřijde, doufám. Zaplať Pánbůh, protože by mě bylo opravdu líto.
Ať se říká cokoli, je to polobůh mezi lidmi.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „of course" (samozřejmě). Nezletilé nemohly hazardovat přímo, takže Marie sázela jménem matky.
Pozn. překl.: Trente et quarante (třicet a čtyřicet) – karetní hazardní hra.
Pozn. překl.: „On nous a maltraité par" – doslovně „týrali nás tím"; Mariino hyperbolické vyjádření nelibosti.
Pozn. překl.: V originále italsky: „Lo Specchio Infernale" – Pekelné zrcadlo.
Pozn. překl.: Fryné a Laïs – slavné řecké hetéry (kurtizány) starověku; Marie je srovnává s klasickými ideály krásy.