Úterý 13. ledna 1874

Dala jsem si pod polštář hřeben a malé zrcátko a zdálo se mi, že mě Allard češe, a skutečně mě Joséphine budí se slovy, že na mě čeká kadeřník. To vše dokazuje, že nejsem schopná předvídat budoucnost. Minulý rok se mi zdálo, že jezdím na koni, a včera že mě česají, a to všechno se splnilo.
To zvíře mě neučeše tak, jak mám ráda.
Jdeme do kostela (světle modré šaty, hnědý klobouk, docela dobré, ale velmi nepohodlné), celou dobu v kostele jsem byla nešťastná, byla chvíle, kdy jsem chtěla odejít, naštěstí je to konečně pryč. Ty šaty jsou velmi nepohodlné, živůtek je špatně ušitý. Navíc mě účes rozčiloval. Myslím, že jsem byla směšná.
Rychle běžím nahoru se převléknout (modré šaty), rozpustím si vlasy a cítím se uvolněná.
Navrhuji princezně a Machenče, aby šly se mnou, zatímco ostatní by jeli před Augustem, my bychom najaly fiakr a jely k Réserve a pak na Promenádu, ale u nás se nikdy nic neudělá, jsou tu překážky; máma řekla, že brzy pojedou do Monaka, že budeme mít Augusta, že je lepší šetřit ty dva louisy, co mi dala. Bylo to jako studená sprcha; vyjíždím s nimi v landau s úmyslem se pro ně vrátit.
Na Promenádě ještě není mnoho lidí, jakmile projíždíme, veliký Audiffret, který jde pěšky, naskočí do malého kočáru (lehký otevřený) a vrhne se na náš, takže se myslím jeden z blatníků toho jeho se zlomí, ale bylo to schválně, protože se ani neohlédl.
Před měsícem nám ho měl představit ten spiritista, ale ten malý šašek ho nepředstavil.
Smála jsem se tomu dobrodružství, vystavil se tomu, že bude vypadat směšně, ubohý hlupák! Vezu je na nádraží. Chci vzít kočár, fiakr, ale Dina oblečená ve svých černých šatech chce kočár na volání; bereme odporný niceský „elegán". Nebudu vyprávět, jak tatínek nechtěl jet v malém kočáře, jak jsme zůstali půl hodiny u Baquis, jak Georges a Stiopa dráždili všechny, jak bych byla raději zůstala doma, než abych se takhle mučila. Nakonec já a princezna jedeme v tomhle nicejském „elegánu"; prach nás oslepuje, mělo by se trochu skropit. Chtěla jsem přesednout do landau, ale dlouho jsme ho hledaly, teprve poté, co jsem dvakrát musela snést nenávistný pohled té opice Lambertyeho, který byl s Labanoffovými a celou partou pánů: být tak vystavena všemu prachu. Byla jsem bez sebe, chtěla jsem plakat. Konečně landau, nastupuji s radostí.
Jsem na sebe pyšná, protože už se nečervenám bezdůvodně, jako dřív kvůli Wittgensteinovi, kvůli Audiffretovi, dokonce někdy kvůli té opici Lambertye. Právě jsem říkala své trojí Miserere, když projíždí Wittgenstein, není opilý. Lord Falkner je velmi často daleko od stavu střídmosti; dnes ráno jsme ho potkali ruku v ruce s nějakým pánem a opilého jako prase. Nemyslím, že vévoda z Hamiltonu tolik pil, to by se poznalo na jeho tváři, a on byl úplně svěží.
Je to ubohý den! Jsem tak nešťastná a ubohá už od rána. Vidím všechny šťastné a spokojené, ve společnosti, uspokojené, a já jediná se připravuji snést válku jak cesty, tak lítosti, kterou si vzpomene ten, kdo nevěří.
Veliký Bože, bude celý rok pro mě tak nepříjemný?
Nemohu vidět tu partu na úžině much bez závisti, protože jsem závistivá! Cítím se zaprášená, ubohá, nešťastná. Zkrátka, byla jsem naprosto ráda, že jsem se vrátila domů a mohla si sednout k pianu.
Zítra je první velká soutěž, posílám pro fiakr, v osm hodin večer si beru svůj spiklenecký plášť, který je večer velmi pohodlný, a s princeznou jedeme na nádraží zjistit čas odjezdu speciálního vlaku; je zima a příjemně, na nádraží není živá duše kromě muže spícího na lavici v koutě. Ale naštěstí najdeme plakát. Musí se mít speciální lístky, které se dají koupit mimo jiné v sekretariátech hlavních hotelů. Jdeme k Chauvainovi, ale je příliš pozdě, ostatně se dají koupit u vchodu do čekárny první třídy.
Říkám, ať jedeme přes Promenádu, když dojedeme naproti Centifolii, otočíme se a vracíme domů.
Měla jsem tváře štípané zimou, a to mám ráda.
Doufám (po tomhle doufám jsem si znovu přečetla dnešní den) doufám, že celý rok nebude jako dnes.
Můj Bože, jak trávíme svůj první leden!
Dobře jsem povečeřela, to je útěcha.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „in fretta" (narychlo).
Pozn. překl.: V originále anglicky: „relieved" (uvolněná).
Pozn. překl.: V originále italsky, citát z Danteho Pekla II, 3-6: „ed io sol uno m'apparecchiavo a sostenere la guerra si del cammino e si della pietate che ritrarrà a mente chi non crede" (a já jediná jsem se chystala snést válku jak cesty, tak lítosti, kterou paměť vybaví tomu, kdo nevěří).