Neděle 11. ledna 1874

V kostele (hnědé šaty, sluší), byla tam paní de Galve, jak je mladá a milá; vypadá na šestnáct let. Po kostele se dělá pořádný povyk. Hélène mě poprosila, abychom odložily naši odpolední zábavu kvůli nevím už čemu s paní Sabatierovou. Seznámila jsem se s Filimonovovými. Poprosila jsem, aby pro mě přijeli ve dvě. Kněžna, Dina, Mášenka byly u mě v pokoji, prohlížely si moje fotografie a vybíraly z nich. Mášenka si jich vzala dvě. Učesala jsem se velmi hezky, ale nechali mě čekat a já jsem ztratila trpělivost, obličej jsem měla ucházející. Až jsem se rozplakala, jak mě tím čekáním rozčilili. Doprovodím je na nádraží a vracím se pro Dinu a Mášenku. Lidí je tam až příliš a prach nesnesitelný, najednou vidíme Soňu Antonskou, teď paní Warrodelovou. Řekla jsem Augustovi, ať je dožene, ale ten dobrák to nedokázal a vracíme se na Promenádu. Když mě zahlédne, zastaví svůj kočár, my náš, líbání a objetí, říká, že je velmi ráda, že mě vidí, já jí říkám totéž.
„Dovolte, abych vám představila svého manžela.“
Ten dobrý Warrodel zkrásněl, vypadá tak šťastně, oba dva jsou tak šťastní, že jsem se při pohledu na ně sama rozzářila štěstím.
Unavuje mě jet tak pomalu, Wittgenstein ve fiakru sám a opilý, celý rudý a děsivý. Jeho krasavice v landau rozvalená. Je ošklivý a děsivý, když je opilý jako dnes.
Nechávám doma dědečka, Dinu a Mášenku a beru kněžnu, jdeme si něco dát do London House, pak k Rumpelmayerovi, odkud se vracíme pěšky. Mluvila se mnou o vdávání a já proklínám to všechno a všechny. Náš způsob života mě ubíjí.
U večeře jsme mluvili o novém roce, povídali jsme, jak ho oslavíme, Mášenka navrhla věštění. Vypravovalo se o různých způsobech věštění. Obšírně se mluvilo o zrcadle a Mášenka nám vyprávěla úchvatné věci, ona sama věštila před zrcadlem a viděla Stiopu a mnoho věcí, které se ještě nevyplnily. Řekla také, že člověk přitom vidí hrůzy a děsí se; byla jsem tak rozrušená a vzrušená, že jsem nemohla nic jíst, a cítila jsem se uchvácená. Rozhodla jsem se, že zítra budu za každou cenu věštit budoucnost, ale když vyprávěla všechny ty děsivé věci, cítila jsem, jak mě odvaha opouští, a předem jsem se začala bát.
„Svědí mě to
A děsí mě to. Doufám a váhám. Zároveň“, atd.
Vzala jsem Mášenku do svého pokoje, aby mi ukázala, jak se staví zrcadla, brzy se k nám přidaly Dina a kněžna. Tak teď už vím, jak se ta zrcadla rozestavují.
Striker č. 2 mi přijde dát hodinu tance; umím boston a poloviční valčík. Chudáček malý, je zamilovaný.
Hořím netrpělivostí, až přijde zítřejší večer a s ním věštění.
Budu věštit budoucnost, ale pod ochranou Boží.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „drive“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „bestemmianolo tutto e tutti“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „soon joined by Dina and the princess“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „half valse“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩