❦
Sobota 10. ledna 1874
Samedi, 10 janvier 1874
Probouzím se ve čtvrt na devět a bolí mě hlava, poslala jsem pryč učitele matematiky. Vyjíždím v kočáře s mámou a tetou, Dina je nemocná (modré šaty, hnědý klobouk, sluší Jsem), zůstávám u Bouchona, zatímco oni jedou nevím kam, protože potřebuji nějaké botky, než pošlu ty poslední pařížské k Ferrymu, aby podle nich vzal míru. Našla jsem docela slušný pár, ale špičky jako lopaty, až si v nich připadám celá tupá1.
Je me réveille à huit heures un quart avec un mal de tête, j’ai renvoyé le professeur de mathématiques. Je sors en voiture avec maman et ma tante, Dina est malade (robe bleue, chapeau brun, bien Je suis), je reste chez Bouchon jusqu’à ce qu’ils vont je ne sais pas où, car j’ai besoin d’une paire de bottines pendant que j’enverrai les dernières de Paris pour mesure chez Ferry. J’ai trouvé une paire assez convenable, mais la pointe comme une bêche, au point que je me sens toute blunt.
Projíždíme po Promenádě, kterou jsem dlouho neviděla a kterou mám ráda. U Wittgensteinových je všechno otevřené. Centifolii už není vidět. Její ochránce Audiffret, ten ochránce ubohě kopíruje svého předchůdce – ráno kolem desáté, jedenácté k ní rychle projede v kočáře skoro takovém, jaký míval vévoda, se dvěma koňmi; kolem čtvrté ho pak člověk vidí stejně tak projíždět na nádraží nebo do klubu. Zkrátka ho kopíruje a myslí si, že ho může napodobit – on, sedlák, takového velkého pána!...
Nous passons à la Promenade que je n’ai pas vue depuis longtemps et que j’aime. Chez les Wittgenstein tout est ouvert. On ne voit plus la Centifolia, son protecteur Audiffret, son protecteur copie misérablement son prédécesseur, le matin à dix onze heures il passe rapidement en une voiture à peu près comme celle du duc, deux chevaux, vers elle, puis on le voit vers quatre heures passer de même à la gare ou au cercle. Enfin il le copie, et il pense qu’il peut l’imiter, lui un paysan et tel grand seigneur !...
Když jedeme po Promenádě zpátky, vidím knížete Wittgensteina na stejném místě, kde před dvěma lety stával vévoda z Hamiltonu. Ukázala jsem na něj, ale ani máma, ani teta ho nestihly vidět. Jeho krasavice rozvalená v kočáře, ošklivá a stará, nepoznala jsem ji.
Comme nous remontons la Promenade je vois le prince de Wittgenstein à la même place que le duc de Hamilton il y a deux ans. Je l’ai montré mais ni maman, ni ma tante n’eurent pas le temps de le voir. Sa belle couchée dans une calèche et laide et vieille, je ne l’ai pas reconnue.
Vévoda a vévodkyně z Hamiltonu přijedou do Nice, kde na ně bude čekat jachta „Thistle“2.............
Le duc et la duchesse de Hamilton viendront à Nice où le yacht « Thistle » les attendra.............
Smiluj se!3
Miserere !
Vracím se ve čtyři kvůli panu Brunetovi.
Je rentre à quatre heures pour M. Brunet.
S Paulem je to opravdové neštěstí, nedělá nic, nechce nic dělat, ničemu nerozumí!
C’est un vrai malheur avec Paul, il ne fait rien, il ne veut rien faire, il ne comprend rien !
Máma, teta, Hitchcocková a Paul jdou na koncert pana Franceschiho, kterého mámě představila hraběnka de Mouzay.
Maman, ma tante, Hitchcock et Paul vont au concert d’un M. Franceschi, présenté à maman par la comtesse de Mouzay.
Ďáďa zůstává s námi, totiž se mnou, s Dinou, s kněžnou a s Mášenkou, a baví nás všelijakými kousky – karty, anekdoty atd. atd.
Diadia reste avec nous, c’est-à-dire, moi, Dina, la princesse et Machenka et nous amuse par toutes sortes de tours, les cartes, les anecdotes etc. etc.
Všeho mám dost, jdu k sobě a oni jdou dolů na čaj. Je k neuvěření, jak apatická jsem se stala, byla bych schopná si sednout a nehýbat se celý den. Největší radost mám, když mohu být sama a vymýšlet si nejrůznější příběhy po svém; představuji si totiž, co bylo, a vymýšlím si, co může přijít; upravuji si to a přemýšlím o tom. Chtěla bych, aby mě něco zaujalo, oživilo, dojalo! Ahhh. Nudím se............
Lasse de tout je vais chez moi et ils descendent au thé. C’est étonnant comme je suis devenue apathique, je serais capable de m’asseoir et ne pas bouger toute la journée. Mon plus grand plaisir c’est de rester seule et composer toutes sortes d’histoires à ma façon; car je me représente ce qui est passé et j’imagine ce qui peut venir; je l’arrange et je le pense. Je voudrais que quelque chose m’intéressât, m’animât, m’émût ! Ahhh. Je m’ennuie............
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „blunt“. ↩
Pozn. překl.: Název jachty; anglicky „thistle“ je bodlák (skotský národní symbol). ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere !“ – úvodní slovo Žalmu 51 („Smiluj se nade mnou, Bože“), Mariino zoufalé zvolání. ↩