Pátek 9. ledna 1874

V deset hodin přišla Auda, ale řekla, že pro dnešek nic nezmůže, máma je zoufalá a teta hubuje a křičí a připomíná všechny příklady naší nedůslednosti. Byla jsem trochu rozčilená i já, což mi ovšem nebránilo chladně prohlásit, že o to nijak zvlášť nestojím, ale máma naprosto trvá na tom, abych šla, řekla mi, ať se obléknu, a přišla za mnou do jídelny (hnědé šaty, ujde to). Nasedáme do fiakru a jedeme se šaty do města. Myslela jsem, že bychom mohly zajít ke Goninové, a neodvažovala jsem se to říct, když vtom to navrhla máma sama. Souhlasím je. Počasí je nádherné.
Už přes dva roky jsme u Goninové nebyly, je to slavnostní shledání. Ale ona je velmi milá a chce mi upravit ty proslulé šaty. Má nové salonky a všechno je pěkně zařízeno. Odtud jdeme k Simoně, kvůli Nadiiným botkám, jejím šatům, jejím punčochám, mým punčochám atd. atd. Manbyová má šaty úplně stejné jako Galveovi. Viděly jsme hraběnčiny děti, jsou rozkošné, a musíte vědět, že děti nemám ráda, takže když říkám rozkošné!..
Vložený listNote de Marie, imprimée en bas de page dans Mon Journal
Ošklivé a zaprášené, to nepočítám
Oběd je rychle za námi, jdu nahoru a ostatní brzy za mnou. Mám unavenou tvář, jako vždycky, když jdu spát po půlnoci. Účes je hotový za pět minut, jako každý den, ale se šaty je to jiné – místo ve dvě je přinesli až v půl páté. Desetkrát všem došla trpělivost, jen mně ne, čekala jsem úplně klidně. Strikerovi přišli ve dvě a v půl čtvrté jsme je poslali k Howardovým s Paulem a Nadií, která byla celá pyšná na svou toaletu (zeleno-bílé šaty z druhého bálu v Báden-Bádenu) a na svůj doprovod. Z toho dítěte něco bude; líbí se jí jen muži.
Takhle vypadal můj pokoj: Seděla jsem v korzetu a spodničkách vlevo od skříně se zrcadlem, máma chodila sem tam a občas se rozrušeně posadila, Mášenka na křesle u skříňky, kněžna v jihozápadním rohu, Dina u postele a na posteli teta, která pořád hudrovala. Trochu mě obtěžovali, ti psi, zvlášť Mášenka se svým:
„Určitě to nepřinesou.“
Máma a teta se skvěle předváděly ve vtipu na schodech. Najednou se máma, která mezitím vyšla z pokoje, vrátí s krabicí a šaty, ve mžiku oka jsem připravená, je to docela dobře upravené. Je, myslím, půl páté. Konečně vyrážíme.
Smiluj se!
Striker č. 2 a Paul na nás čekají před dveřmi, vcházím se Strikerem. Ples je v jídelně, bufet ve studovně, místo hudby piano. Hélène, Lise a paní Howardová mě vítají, proč tak pozdě atd. atd. atd.
Vysvětlila jsem to tetinou horečkou. Všichni mi říkali: „Jak pozdě,“ nebo něco v tom smyslu. Na kotilón mě už včera zamluvil Striker č. 2. Tančil se právě kotilón. U vchodu do pokoje byly všechny mámy, paní Apletcheieffová, Kondrátěvová atd. atd.
Ještě se hodinu nebude svítit. Boutowské v modré vikuni, docela hezké. Dcera učitelky je dost milá; pořád se na mě usmívala, snažila se se mnou mluvit a při odchodu mi potřásla rukou. Z chlapců tam byli Barterovi, Tibet, Allen a mnoho dalších. Orgeští, Anitchkoffovi, malé Prodgersové a další a další.
Tak jako tak, kotilón byl pěkný, byla jsem neustále obklopená. Oba Ajaxové, protože č. 1 byl se svou dámou vedle mě a nemluvil s ní, a Tibet, který mě ovíval vějířem. Kolem šesté všichni malí odcházejí a zůstáváme jen my, Boutowské, chlapci a ještě několik dalších. Mladý Ajax mi dal růži, kterou si nechám, bude to talizman: až si budu chtít někoho podmanit, budu ji nosit v medailonku. Dnes večer mě to napadlo. Jak je zábavné mít ctitele a nikdy žádnému nedávat přednost. Nemluvím o těch chlapcích, to jsou ještě děti, ale obecně. Člověk jim rozkazuje, velí, oni poslouchají jako u vytržení, zatímco já jsem pořád stejná, pořád táž.
Jsem teď velmi chladná, chladná jako Angličanka. Dina vzplane a navrhne odpolední zábavu u nás 8. ledna podle ruského kalendáře, kolem sedmé se rozcházíme. Odvážíme Ajaxe č. 2 domů, aniž jsme věděly, že Paul, kterého doprovázel mladý Američan, pozval č. 1 k nám. Botky mě příliš tlačily.
Po večeři si beru „Les Echos“ a najdu tam „Sňatek vévody z Hamiltonu“. Je to skoro totéž co v „Galignani“. Začínají: „Vévoda z Hamiltonu je v Nice příliš známá osobnost, než aby se člověk nezajímal o podrobnosti atd. atd. atd. Dělala jsem hlouposti a dědeček zuřil Já mu. Mluvilo se o Bádenu, (Katsaj) a Hamiltonovi, dědeček mluvil o Hamiltonovi jako o špinavém zrzku a člověku, který nedbá o svůj zevnějšek, jako o příšeře. Pak řekl, že ho má přesto raději než Carla, který je příliš elegantní, protože on měl dokonce často na švech ošoupáno a špinavě. Byla jsem šťastná. Ale jsem bláznice.
Od jeho sňatku jsem jako růže namočená v horké vodě. Dřív jsem si myslela a říkala, že budu vždycky veselá a živá a dětinská, že mi nikdy nikdo nebude moci na tváři uhodnout myšlenky, věřila jsem, že budu vždycky poskakovat na jedné noze a když se vrátím z procházky, přiběhnu a budu se válet na pohovce, říkala jsem si, že nebudu jako ostatní, které jsou ve srovnání se mnou vážné a zdrženlivé, a opravdu jsem se neměla měnit, nechápala jsem, jak ta vážnost přichází, jak se z dítěte stává mladá dívka, ptala jsem se sama sebe, jak to přichází, postupně, nebo naráz za jediný den? Věřila jsem, že to ke mně nikdy nepřijde, protože jsem nevěděla, co to způsobuje. Ale byl by to div, zázrak, kdybych se neproměnila, a protože zázraky neexistují, změnila jsem se.
Co člověka nechá dozrát, co ho mění a rozvíjí, to je neštěstí nebo láska, kdybych byla duchaplná, řekla bych, že je to totéž, ale to neříkám, protože láska je to nejkrásnější na světě a když člověk nemiluje, nežije. To je široké téma.
Přirovnávám se k vodě, která je zmrzlá na dně a čeří se jen na hladině, protože mě nic nezajímá, nic mě v hloubi duše nebaví (viz předchozí sešity, moje hlubinné šílenství).
Walitský a Stiopa se vrátili z Monaka a řekli mi, že Collignon přijela a je vdaná.

Poznámky

Pozn. překl.: Ve francouzštině „l’esprit de l’escalier“ (vtip na schodech) – když někoho napadne duchaplná odpověď, až když je pozdě. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „twinkling of the eye“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere !“ – úvodní slovo Žalmu 51 („Smiluj se nade mnou, Bože“), Mariino zoufalé zvolání. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „How late“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „for an hour“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „shook the hand“ (sic). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „followers“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „childish“. ↩