Úterý 6. ledna 1874

V kostele s Dinou a Paulem (modré šaty, hnědý klobouk, sluší), lidí nespočet.
Dočetla jsem „Iliadu“. Smiluj se!
Ve tři hodiny jdu se všemi k Mortierové koupit klobouk Mášence (jaký mizerný vkus!). Nemohu si zvyknout na její způsoby. Pak jdu na procházku s Hitchcockovou. Mám velice hezký pas, zvlášť dnes, kdy jsem se trochu víc utáhla, protože obvykle chodím volně zašněrovaná.
Zašla jsem k Hatonovi zeptat se, kolik stojí pás a zlatá čelenka, zítra budu mít model z kartonu. Vrátím se a doma na mě čekají šaty, které „právě vyšly“, ale ten mizerný Worth je udělal s vlečkou. Zuřím. V mém pokoji se křičí a hádá jako psi, ta vlečka mě štve. Bude nutné je předělat. Jdu se učit, ale Striker č. 2 přichází s Paulem a klábos povídáme si celou hodinu. Tančil boston.
Spěchám, protože musím napsat výtku Worthovi, ihned jít spát a vstát v půl páté.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále: „L’Iliade“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere !“ – úvodní slovo Žalmu 51 („Smiluj se nade mnou, Bože“), Mariino zoufalé zvolání. ↩