❦
Čtvrtek 1. ledna 1874
Jeudi 1 janvier 1874
Dodatek ke knize 14.
Supplément du livre 14ème.
Dělá mi potíže psát 1874 místo 1873.
Je me trouve embarrassée pour écrire 1874 au lieu de 1873.
Připravovala jsem se na zítřejší angličtinu, přišli mě vyzvednout a poté, co mě nechali čekat půl hodiny, jdu dolů (modré šaty, hnědý klobouk, sluší). U paní Prodgersové je velká recepce, jak je šťastná.
Je préparais mon anglais pour demain, on vint me chercher et après m’avoir fait attendre une demi-heure je descends (robe bleue, chapeau brun, bien). Chez Mme Prodgers il y a grande réception, comme elle est heureuse.
Máma držela v rukou hromadu všelijakých novin, (máma přichází od paní de Mouzay), kde ony, to jest má teta, Dina a Bête byly na večírku. Prý to bylo hezké a ne příliš zaprášené. Paul běhá po plesech v hotelech a včera při jedné figurce kotilonu, kde se mělo běžet a chytit míč, byl vždycky první, a jeden pán na to řekl: „Nic divného, je to školák.“ Pak nevím, co si řekli, ale ten pán mu poslal svou vizitku. Je to k popukání. Večeříme u mámy a máma Paulovi káže morálku, což bohužel k ničemu není.
Maman tenait en mains un paquet de toutes sortes de journaux, (maman vient de chez Mme de Mouzay), où elles, c’est-à-dire ma tante, Dina et Bête étaient en soirée. On dit que c’était joli et pas trop poussière. Paul court les bals dans les hôtels et hier dans une figure de cotillon, où on devait courir et attraper la balle, il était toujours le premier, alors un monsieur a dit: Il n’y a rien d’étonnant c’est un écolier. Puis je ne sais ce qu’ils se dirent mais ce monsieur lui envoya sa carte. C’est à mourir de rire. Nous soupons chez maman et maman dit la morale à Paul, qui hélas ne sert à rien.
Beru „Galignani“ a „La Vie mondaine“1, když mi máma, zatímco mi podává ty druhé, říká: „Tady popisují Hamiltonovu svatbu, už se oženil.“ – „Dej sem, už jsem to četla v anglickém časopise, dokonce se všemi podrobnostmi. A tady taky.“
Je prends le « Galignani » et « La Vie mondaine » lorsque maman me dit en me passant ce dernier: Ici le mariage d’Hamilton a été décrit, lui il s’est déjà marié. Donne, j’ai déjà lu dans une revue anglaise même avec tous les détails. Et ici aussi.
Čtu, co jsem už četla v „Galignani“. Jsem velmi klidná, jsem se sebou spokojená, v téže „Vie mondaine“ se píše o skandálu Gioie, Krassowského a Soubise, protože i ona šla do klubu, ovšem bez jmen.
Je lis ce que j’ai déjà lu dans le « Galignani ». Je suis très calme, je suis contente de moi, dans cette même « Vie mondaine » on parle du scandale de Gioia et de Krassowsky et de la Soubise, car elle aussi était allée au cercle, sans nommer les personnes sans doute.
Já: „Jak já mám ráda ten anglický časopis. Je to jediný, který čtu, pravda, jen kvůli ‚Zprávám ze dvora2‘, ale přece ho čtu.“
Moi: Comme j’aime la revue anglaise. C’est la seule que je lis, c’est vrai uniquement pour les « Court-News » mais quand même je la lis.
Má teta: „Hledáš pouze Hamiltona, ((kabinety3)) Hamiltonovy, to je to, co čteš.“
Ma tante: - Tu cherches seulement Hamilton, les ((cabinets)) d’Hamilton, voilà ce que tu lis.
Já: „Ano, to nejzajímavější, plesy, toalety, recepce.“
Moi: - Oui le plus intéressant, les bals, toilettes réceptions.
„Ano!“
— Oui !
Jak to uhodla, čtu jen v naději, že najdu jeho jméno nebo něco o něm. Jdeme na promenádu, kde vidím slečnu de Galve s otcem a dvěma okouzlujícími dětmi paní de Galve. Jak je hezká! a šedé šaty taky. Potkáme Howardovy, kteří mě zvou dnes večer do opery.
Comme elle a deviné, je ne lis que dans l’espoir de trouver son nom, ou quelque chose de lui. Nous allons à la promenade où je vois Mlle de Galve avec son père et les deux ravissants enfants de Mme de Galve. Comme elle est gentille ! et la robe grise aussi. Nous rencontrons les Howard, qui m’invitent ce soir à l’opéra.
Způsob, jakým se na mě hrabě de Lambertye dívá, je velmi zvláštní; vypadá, jako by chtěl, abych si bezpodmínečně všimla, že se na mě dívá. Je to nevysvětlitelné.
La manière dont le comte de Lambertye me regarde est très étrange; il a l’air de vouloir que je remarque absolument qu’il me regarde. C’est inexplicable.
Jedu pro Hélène, oba chlapce a slečnu Gaspard (bílé šaty, účes jako vždy, všechny vlasy vyčesané nahoru; skoro sluší). Lidí není mnoho, ale sál není prázdný. Hélène má rezedové4 hedvábné šaty, vpředu donekonečna zdobené, umělé růžové růže ve vlasech a šperky. Ne, není hezká. Plochá jako prkno. Hudba mě dojímá a celou dobu jsem myslela na něj (když jsem pro ně jela, byla jsem v kočáře sama a mluvila jsem nahlas, jako by k němu; pak jsem přemýšlela nahlas, ještě chvilku a byla bych se rozplakala), viděla jsem ho zřetelně a víc než kdy jindy jsem cítila, jak ho miluji. Jsou chvíle, kdy se sama sobě posmívám, se svými city! Ale jsou i jiné, kdy ho tolik miluji, vidím ho tak jasně a jsem tak melancholická, že bych chtěla utéct od všeho a všech. Jen tehdy cítím, že žiji. Ale dnes večer to nebyly klidné stesky, nýbrž naopak pálivé a bolestivé. Přesto jsem byla velmi ráda, že mohu tak živě cítit, jak ho miluji, jak je nesrovnatelný a božský. Jak ho zbožňuji.
Je vais chercher Hélène, les deux garçons et Mlle Gaspard (robe blanche, coiffure comme toujours, tous les cheveux retroussés; presque bien). Il n’y a pas trop de monde mais la salle n’est pas vide. Hélène a une robe de soie réséda, garnie à n’en plus finir devant, des roses roses fausses dans les cheveux et des bijoux. Non, elle n’est pas jolie. Plate comme une planche. La musique m’attendrit et je pensais tout le temps à lui (comme en allant les chercher j’étais seule en voiture, je parlais haut, comme si à lui; puis j’ai pensé à haute voix, un peu plus et je pleurais), je le voyais distinctement et je sentis plus que jamais comme je l’aime. Il y a des moments où je me moque de moi, avec mes sentiments ! Mais il y en a d’autres aussi, où je l’aime tant, je le vois si bien, et je suis si mélancolique que je voudrais fuir tout et tous. Ce n’est qu’alors que je sens que je vis. Mais ce soir ce n’était pas des regrets calmes mais au contraire cuisants et douloureux. J’étais encore très contente de pouvoir sentir si vivement combien je l’aime, combien il est incomparable et divin. Combien je l’adore.
Máma mi podává noviny a říká:
Maman en me donnant le journal me dit:
„Opravdu, jak teď může někdo milovat svou ženu, jak ji milovat po dvou měsících.“
— Vraiment comment maintenant peut-on aimer sa femme, comment l’aimer après deux mois.
Jak se mýlí! Svou ženu bude zbožňovat vždycky, a jak jsem hloupá! to „svou ženu“, které jsem napsala, mě překvapuje a úplně rozhodí (ať projde to nepříliš vybrané slovo, ale užívám jich tolik nevybraných, že...)
Comme elle se trompe ! Il adorera sa femme toujours et comme je suis bête ! ce « sa femme » que j’ai écrit m’étonne et m’ébouriffe (passe pour ce mot peu distingué, mais j’en emploie tant de pas distingués que...)
Chtěla bych moci vyfotografovat to, co jsem dnes večer cítila, abych se na to mohla později podívat a vždy si to pamatovat.
Je voudrais pouvoir photographier ce que je sentais ce soir pour pouvoir le regarder plus tard et m’en souvenir toujours.
Jediný a výhradní závěr, který mohu vyvodit z toho, co píšu, je, že ho miluji.
La seule et unique conclusion que je puis tirer de ce que j’écris, c’est que je l’aime.
A ještě bůhvíjaké další nesmysly5, které si zapisuji, protože jsem se při nich začervenala.
Et je ne sais quels autres nonsenses que je note parce qu’ils me firent rougir.
Ach vévoda z Hamiltonu, jak se mi líbil-líbí.
Ah le duc de Hamilton comme il me plaisait-plaît.
Poznámky
Pozn. překl.: La Vie mondaine – francouzský společenský list o dění ve vysoké společnosti. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Court-News“. ↩
Pozn. překl.: Dvojité závorky jsou v rukopisu. „Cabinets“ (soukromé pokoje, snad i toalety) je tetino posměšné rýpnutí: Marie prý v novinách hledá jen zmínky o Hamiltonovi. ↩
Pozn. překl.: „Réséda“ – bledá žlutozelená barva (podle rezedy vonné). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „nonsenses“. ↩