❦
Středa 31. prosince 1873
Mercredi 31 décembre 1873
Měla jsem chuť jít na Le Canard à trois becs1. Walitský šel sehnat malou přízemní lóži2 a jdeme, ale to potěšení nám, jak jinak, otráví všelijaké nepříjemnosti a hubování, jako obvykle, a přece jsem si na to dodnes nezvykla. Nijak se nestrojím, jdu ve starých fialových šatech a zůstávám za všemi. Lidí tam není mnoho, ale končím, protože do půlnoci, do začátku nového roku, zbývá jen deset minut. Vstupuji do něj s ním; jsem zavřená ve svém pokoji, vlasy rozpuštěné, v košilce, přede mnou jeho fotografie a hodiny ze salonu, které jsem právě přinesla, abych slyšela odbíjet půlnoc, prý se má napsat, co si člověk přeje, zatímco odbíjí půlnoc, čekám rozechvělá, čekám... ještě čtyři minuty, tři minuty.... dvě minuty, třesu se... půl minuty! Vdát se za přebohatého anglického vévodu, žít, srdce mi buší jako kladivo, sotva dýchám, stihla jsem napsat jen těch pár slov, chtěla jsem napsat žít tak, jak to mám ráda, ale stihla jsem jen to žít.
J’eus envie d’aller voir « Le canard à trois becs ». Walitsky alla chercher une petite loge de rez-de-chaussée et nous allons, mais le plaisir est sans doute empoisonné par toutes sortes de désagréments et de gronderies, comme d’habitude, cependant jusqu’à ce jour je n’en ai pas encore pris l’habitude. Je ne fais pas de toilette, je vais en ma vieille robe violette et reste derrière tous. Il n’y a pas beaucoup de monde, mais je cesse car il manque dix minutes seulement avant minuit, le commencement de la nouvelle année. Je la rencontre avec lui; je suis enfermée chez moi, les cheveux épars, en chemise, devant moi sa photographie et l’horloge du salon que je viens de transporter pour entendre sonner minuit, il faut dit-on écrire ce qu’on désire pendant que minuit sonne, j’attends tremblante, j’attends... encore quatre minutes, trois minutes.... deux minutes, je tremble... une demi-minute ! Epouser un richissime duc anglais, vivre, mon cœur bat comme un marteau, je respire à peine, je n’eus le temps que d’écrire ces quelques mots, je voulais dire vivre comme j’aime, mais je n’eus le temps que pour vivre.
Tak tedy nový rok 1874! Vítej! Prosím Boha, aby mi jej dal šťastný.
Voilà donc la nouvelle année 1874 ! Salut ! Je prie Dieu qu’Il me la donne heureuse.
On vstupuje do nového roku s ní, a já – úplně sama s kouskem jeho šíje a zad přede mnou. Je to vlastně dost hloupé.
Il rencontre cette année avec elle, et moi, toute seule avec le bout de sa nuque et de son dos devant moi. C’est tout de même assez bête.
Dívala jsem se na něco ve výkladu, když jsem ucítila, že mě někdo chytá kolem pasu, otočím se, je to paní Antonská, obě jsme měly velkou radost, provdala dceru za pana Warrodela, prý jsou nejšťastnější na světě atd. atd. Zavedu ji k Monierovi, kde byla máma s tetou a Dinou. Všichni jsou šťastní.
Je regardais quelque chose dans un magasin lorsque je me sentis prise par la taille, je me tourne, c’est Mme Antonsky, nous étions toutes deux très contentes, elle a marié sa fille à M. Warrodel, il paraît qu’ils sont les plus heureux de la terre etc. etc. Je la mène chez Monier où était maman avec ma tante et Dina. Tout le monde est heureux.
Prošla jsem promenádu od začátku do konce a na módním3 místě jsem zahlédla hraběte de Lambertye, který si myslí, že je jeho povinností se na mě dívat (modré šaty, hnědý klobouk, pěkné!). Je nesmírně chladno a šedo. Myslím teď na všechny šťastlivce, kteří jsou v tuhle chvíli tak veselí. Vezměme Nice: u paní Prodgersové jistě čekala na půlnoc elegantní společnost s pohárkem šampaňského4 v ruce a u Gioie muselo proběhnout nějaké mimořádné kataklyzma5. Všichni jsou spokojení, aspoň v tuhle chvíli. Ale u nás to chodí jako u zvířat; nemohu o tom nic říct, tak mě to rmoutí a ponižuje.
Je passais par la promenade depuis le commencement jusqu’à la fin, à l’endroit fashionable, j’aperçus le comte de Lambertye qui pense que c’est son devoir de me regarder (robe bleue, chapeau brun, bien). Il fait extrêmement froid et gris. Je pense maintenant à tous les heureux qui sont si gais en ce moment. Prenons Nice, sans doute chez Mme Prodgers une troupe élégante attendait minuit le bocal de champagne à la main, et chez Gioia il devait y avoir quelque cataclysme extraordinaire. Tout le monde est content, ce moment au moins. Mais chez nous, tout se passe comme chez des animaux; je ne puis rien dire tant j’en suis chagrinée et mortifiée.
na okraji
Večeře po antickém způsobu na ležadlech (a v kostýmech).
dans la marge Un dîner à l’antique sur des lits (et costumés).
Žádný rozdíl oproti jiným večerům, zůstaneme dole nedbale oblečení, pak jdeme spát, jako... ne, hůř než zvířata. Opravdu jsem zarmoucená. Takhle žít nemohu. Ó můj Bože, vysvoboď mě z tohoto odporného způsobu života! Odpusť mé hříchy a přestaň mě trestat! A kdyby se někoho pozvalo, byli by to Anitchkoffovi. Ó můj Bože, proč nedokážu vyjádřit, jak nešťastnou mě to dělá. Není to směšné, ti, kdo už žili tak, jak to mám ráda, toho mají možná dost a dají přednost klidu, a dokonce, pro změnu, vulgárnosti. Ale já, já! Ale můj Bože, doufám, že se nade mnou smiluješ! Že mě vysvobodíš, protože v Tebe věřím! Ó Veliký Bože, změň tento odporně ohavný a nesnesitelný život!
Aucune différence à d’autres soirs, salement habillés on reste en bas, puis on va dormir, comme non, pire que des animaux. Vraiment je suis chagrinée. Je ne puis pas vivre comme cela. Oh mon Dieu délivre-moi de cette manière de vivre odieuse ! Pardonne mes péchés et cesse de me punir ! Et si on invitait quelqu’un ce serait les Anitchkoff. Oh mon Dieu pourquoi ne puis-je exprimer combien cela me rend malheureuse. Ce n’est pas ridicule, ceux qui ont déjà vécu comme j’aime en sont peut-être las et préféreront le calme, et même, pour changer, le vulgaire. Mais moi, moi ! Mais mon Dieu j’espère que Tu auras pitié de moi ! Que Tu me délivreras parce que je crois en Toi ! Oh Grand Dieu, change cette vie détestablement odieuse et insupportable !
Tak mě všechny ty nepříjemnosti pohlcují, že zapomínám na Hamiltona. Když bolí hlava, je třeba si říznout do kůže, jedna bolest dá zapomenout na druhou, ale neutiší ji.
Tant je suis absorbée par tous ces désagréments que j’oublie Hamilton. Lorsqu’on a mal à la tête il faut se couper la peau, une douleur fera oublier l’autre mais ne la calmera pas.
AŤ ŽIJE ROK 1874! KÉŽ MĚ BŮH CHRÁNÍ!
VIVE L’ANNEE 1874 ! QUE DIEU ME PROTEGE !
[Bez data] Edy zná mámu atd., dnes potkal Walitského a řekl, že se zítra s Willym nalodí na svou plachetnici a poplují do Káhiry. U stolu jsem navrhla, abychom jeli taky, vážně. Ale plachetnicí je to příliš dlouho. Pak Bête mluví o vévodově parníku, pak už nevím kdo o jeho svatebních návštěvách parníkem.
[Sans date] Edy connaît maman etc, aujourd’hui il a rencontré Walitsky et dit que demain ils s’embarquent lui et Willy pour Le Caire, sur leur voilier. Je proposais à table d’y aller, sérieusement. Mais à voile c’est trop long. Alors Bête parle du steamer du duc, puis je ne sais plus qui parle de ses visites de noces en steamer.
Poznámky
Pozn. překl.: Populární opereta (opéra bouffe), doslova „Kachna se třemi zobáky“. ↩
Pozn. překl.: „Loge de rez-de-chaussée“ – přízemní lóže, méně prestižní než lóže ve vyšších pořadích. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „fashionable“. ↩
Pozn. překl.: V originále „le bocal de champagne“, doslova „baňka šampaňského“ – Mariin žertovný výraz pro pohár. ↩
Pozn. překl.: „Cataclysme“ – Mariina nadsázka pro bouřlivou, divokou oslavu. ↩