Čtvrtek 25. prosince 1873

Vracím se z anglikánského kostela, kde jsem byla s Dinou a Hitchcockovou. Angličanů tam mnoho není, bohužel (hnědé šaty, dobře). Než jsem tam šla, vzala jsem si Galignani a našla jsem v něm to, co je zde připnuto špendlíkem.
Vévoda a vévodkyně z Hamiltonu přijeli v sobotu do města ze Suffolku a poté navštívili vévodkyni z Hamiltonu (princeznu Marii Bádenskou) v Holland House v Kensingtonu. Princ a princezna Eduard ze Sasko-Výmaru také přišli vykonat rozlučkovou návštěvu vdově vévodkyni z Hamiltonu a princezně monacké, předtím než týž večer (v sobotu) odjeli z Holland House na cestu do Badenu-Badenu, kam očekávali, že dorazí v úterý večer.
Nevím, jaký nepříjemný pocit se mě zmocnil při čtení, jen něco se ve mně změnilo, už dávno jsem nic necítila, ale od tohoto okamžiku jsem rozrušená, musím nasávat vzduch plnou hrudí, abych se neudusila, a mé srdce není jako vždy, konečně ho cítím. V kostele jsem hřešila, neboť jsem nemyslela na Boha, aniž bych myslela na něj. Jsem dost zvláštní! Až dodnes mi nepřipadá možné, že je ženatý, že existuje vévodkyně z Hamiltonu, jeho žena, že ji miluje. Chápu ho jen tak, jak jsem ho viděla. Chtěla bych plakat.
Právě jsem se podívala na sebe, viděla jsem ubohou nespokojenou tvář.
Jak jsem šťastná, že jsem nešťastná!
Jdeme na koncert (hnědé šaty, celkem dobré). Je tam bezpochyby množství lidí, ale je to jedno. Pan a paní Sapristi se procházejí pěšky, velmi okouzlující.
Večer jdeme k Howardovým (růžové a šedé šaty, dobře, ale ne jak mám ráda; tvář dobrá). Chtěli tancovat, ale nebyl nikdo, kdo by hrál, a Barterovi nepřišli, takže jsme jen klábosili, doktor Friedlander předváděl kouzelné triky, ale děti ho zmátly, místo aby tleskaly, říkaly, jak to dělá a že to znají.
Lvem večera byl Tibet. Je to dokonalý klaun, jen jsme se smáli. A ten chlapec má vtip. Dělal hlouposti, kousky a ostatní poslouchali a dívali se.
Má teta nás přijde vyzvednout v deset hodin, ale odjíždíme až kolem jedenácté. Smála jsem se, ale v součtu jsem se nudila.
Máma je stále nemocná.
Jak se bojím, že přijedou. Jsou v Londýně a odtamtud odjedou bezpochyby do Nice. Jak je to hrozné! Převládající pocit u mne je jistý druh překvapení, úžasu, zmatenosti, něco zvláštního, nemohla bych to vysvětlit. Musím to vidět, abych uvěřila.
Při procházce jsme viděly Gioiu, stejné oblečení jako minule v Monaku, žluté botky. Má teta řekla, „že nosí tyto botky na památku vévody" a máma dodala, že si myslí, že Gioia ho teď miluje: jak věřím teď, že ho miluje, to znamená, ona to vypráví. A má teta a její boty jsou jako ty Hamiltonovy.
Já: - Nikdy nenosil žádné žluté.
- Jak, nikdy, vždycky.
Já: - Nu, neviděla jsem ho je nosit. A často jsem ho potkávala pěšky.
Nezačervenala jsem se ani jednou, při jiné příležitosti se také mluvilo o falešných titulech a má teta řekla, že Gioia by mohla dobře jet do Ruska a říkat si „vévodkyně z Hamiltonu" atd. atd. Odpověděla jsem na to chladně a klidně, máma se na mě dívala, myslela si, že se začervenám; bylo mi trapné.
Gioia byla se svým synem, velmi krásná, velmi krásná, jen co je špatné, je že se prochází v pronajatém landau — po její vlastní kočáře jí to vůbec nesluší, a dává jí to ubohý výzor. Jak mnoho dělá postavení! Všechno!
Moje zuřivost začíná znovu, jsem opět rozrušená a (((žárlivá))), je to velmi hloupé, ale jsem nešťastná.

Poznámky

Galignani's Messenger - anglický deník vydávaný v Paříži, nezbytné čtení pro anglo-americké vyhnanství. Mariino hlavní zdroj zpráv o Hamiltonovi.
Pozn. překl.: V originále anglicky: článek z Galignani's Messenger
"Aller à la musique" - navštívit veřejný hudební koncert na Promenade des Anglais, pravidelná společenská událost v Nice
"Le lion de la soirée" - hvězda večera, středobod pozornosti
Pozn. překl.: V originále anglicky: „bewilderment"
Pronajatý landau versus vlastní kočár - zásadní ukazatel společenského postavení