Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 26. prosince 1873

Pro začátek ruším svou hodinu latiny, protože při otevření očí jsem zjistila, že je deset hodin, pak jsem vůbec nesnídala. Nerozčílilo mě to, ale cítila jsem se unavená jako první den cesty. Jdeme, máma, má teta, já a Dina na poštu poslat dopisy, pak k Monierovi, objednat šaty pro mou tetu a Dinu na velký hudební večer u paní Howardové, příští sobotu. Je to první vystoupení Diny, ale ubohé, neboť žijeme ubohým životem, ze všech stran nepříjemnosti, ještě ta Séraphine, která nikdy nepřichází a nechce nás znát, ačkoli diadia přichází každý den a je velmi milý, to všechno se ví, a ty svině Tutcheffovy, jakmile mluví, rozsévají drby po celém Nice, kvůli nimž jsem mučena
Strýc Sacha poslal výpovědi svědků protivné strany, bolí srdce je číst, je tam tolik lží a jakých lží! lží a hrozných pomluv! Nechtěla jsem všechno poslouchat, lži mě vyvedou z míry, nemohu je snést! Ó! můj Bože, pomoz nám! Dej nám zvítězit a žít klidně, čestně! Nelze uvažovat o životě tak, jak miluji, když musíme zahanbit tolik nepřátel.
Vévodkyně de Mouchy měla dnes velikánské přijetí a u dveří byli dva strážníci. Závidím jí! blahoslavená žena, jak jí závidím!
Úryvek z Iliady mě zasáhl, je to když Meneláos oznamuje Antilochovi smrt Patrokla: „Na tuto zprávu Antilochos, uchvácen hrůzou, zůstává němý; jeho oči se plní slzami, jeho zvučný hlas je udušen"! Přesně tak jsem se ocitla, když jsem poprvé četla, že můj Patroklos se žení. Nevěděla jsem, jak se vyjádřit, ale Homér mě naučil, neboť to bylo přesně to, co jsem cítila.
„Daleko od očí, daleko od srdce". Nevidím už ty šaty dva dny a už je netoužím mít.
Objednala jsem v London House dvě porce nevím čeho k večeři.
Chodím zřídka na promenádu.
Dnes nebylo slunce, čerstvé, šedé, dobré. Ale celá má procházka proběhla u Moniera, na telegrafě, na poště a u Mortiera; objednala jsem si klobouk, jako můj černý, ale hnědý, ten starý je příliš špinavý. Měla jsem hlad celý den, jsem unavená. Jsem zřídka s Hitchcockovou, téměř vůbec ne, kromě když jdu pěšky nebo na lekci angličtiny, je velmi hloupá ta ubohá slečna Hitchcockova.
Konečně tolik pokoření, starostí!
Arson už nepřichází, paní Gaïewsky také ne, všichni tito vepři mi jsou docela lhostejní, ale přesto z toho zuřím! To mě činí nešťastnou, odnímá to jistotu mého chování, stanu se plachá, a tím bezvýznamná a prostá, zatímco jiné, jisté svým přijetím, budou hrdé, sebejisté, veselé a budou považovány za duchaplné. Zatímco já bych mohla říci více a lépe, ale neodvažuji se a zůstávám ve stínu.
Ó! Velký Bože!
S mou ješitností ponížit se takto! Ale Ty mě chceš zkoušet, snížit, podrobuji se, nemohu jinak, Tvé vůli. Ale doufám, můj Bože, že mě jednoho dne odměníš! Ano, můj Bože, Ty jsi dobrý, dáš mi, o co Tě prosím!
Odpustíš mi, neboť je ve mně mnoho k trestání.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „policemen" ↩
Ilias - Mariina identifikace: ona jako Antilochos dozvídající se o smrti Patrokla = ona dozvídající se o Hamiltonově svatbě ↩