❦
Pondělí 22. prosince 1873
Lundi 22 décembre 1873
Máma je nemocná a má teta nejde, už jsem chtěla ze msty podstoupit mučednictví a smířit se s tím, že zůstanu doma, ale přijde slečna Kolokolzoff a strhne tetu s sebou (modré šaty, černý klobouk, sluší). Ne že by mě mrzelo, že zmeškám Střelbu, Střelba nemá žádný půvab, ale byla bych vzteky bez sebe, kdybych tam nešla; když slečna Kolokolzoff řekla, že je Střelba, rychle jsem vyšla ven, protože jsem měla oči plné slz.
Maman est malade et ma tante ne va pas, je voulais déjà pour me venger souffrir le martyre et me résigner à rester, mais Mlle Kolokolzoff vient, entraîne ma tante (robe bleue, chapeau noir, bien). Ce n’est pas que je serais chagrinée de manquer le Tir car le Tir n’a aucun attrait, mais j’aurais été enragée de ne pas y aller, lorsque Mlle Kolokolzoff a dit qu’il y a le Tir, je sortis avec précipitation, car mes yeux étaient pleins de larmes.
Jsem veselá, jedeme s paní Anitchkoffovou, baronem Bachem, Paulem, Walitským, ale slečna Kolokolzoff se uchýlila do dámského oddílu, když uviděla, že je s námi paní Anitchkoffová. Paní Anitchkoffová mě svými divokými způsoby strašně pomačkala, ve vagóně jsem se musela znovu učesat. V sále strávíme pár chvil, vlastně půl hodiny, pak jdeme dolů. Den v Nice byl šedý, téměř deštivý, v Monaku velmi jasný. Podívaná je žalostná, je tu jen bývalá společnice Gioie, kterou nazývám bláznicí, kvůli všelijakým výstřednostem, které jednou vyváděla na promenádě, měla pěknou toaletu a dva muže. Pak tucet ubohých střelců, ani Lewin ne, a dvě ošklivé a hanebné italské dámy, jedna žena nějakého nešťastného střelce, druhá anglická guvernantka. Obě a k tomu malá hrůza, sedmiletý kluk, ten jazyk prznily. Žádný Angličan, žádný muž, nic! Byl tu starý pes Galve a malý ošklivý Lambertye. Málokdy jsem viděla ošklivějšího mužíčka, než je Lambertye bez klobouku, je lysý a lebka má tvar hřebíku.
Je suis gaie, nous allons avec Mme Anitchkoff, le baron Bach, Paul, Walitsky mais Mlle Kolokolzoff s’est retirée chez les dames seules en voyant Mme Anitchkoff avec nous. Mme Anitchkoff m’a terriblement chiffonnée avec ses manières sauvages, je devais me recoiffer en wagon. Quelques instants, même une demi-heure se passe dans la salle, puis nous descendons. La journée à Nice était grise, presque pluvieuse, à Monaco très claire. L’aspect est raté, il n’y a que l’ex-compagne de Gioia que je nomme la folle, à cause de toutes sortes d’extravagances qu’elle fit un jour à la promenade, elle avait une jolie toilette et deux hommes. Puis une douzaine de tireurs misérables, pas même Lewin et deux dames italiennes laides et ignobles, l’une femme d’un malheureux tireur, l’autre gouvernante anglaise. Toutes deux et un petit horreur de garçon de sept ans profanaient cette langue. Pas un Anglais, pas un homme, rien ! Il y avait le vieux chien Galve et le petit laid Lambertye. J’ai rarement vu un petit homme plus laid que Lambertye sans chapeau, il est chauve et le crâne est en forme de clou.
Tentokrát mě bavila čistě Střelba, nic než Střelba. Je to dobrá zkušenost, teď vím, že mě Střelba zajímá. Zůstáváme tam jen hodinu, ani ne, cenu vyhrála jakási stará vysušená úhoří kostra v brýlích, která své pull--- protahovala do nekonečna.
Cette fois c’est purement le Tir, rien que le Tir qui m’amusait. C’est une bonne expérience, je sais maintenant que le Tir m’intéresse. Nous n’y restons qu’une heure pas même, le prix a été gagné par une espèce de vieille carcasse d’anguille desséchée en lunettes, et qui tirait son pull--- jusqu’à l’infini.
V sále se zavěsím do paní Anitchkoffové a procházíme se. Šla jsem se dole upravit a venku mi povídá:
Dans la salle je prends Mme Anitchkoff et nous nous promenons. J’allais m’arranger en bas, dehors elle me dit:
„Jistě, to proto, že tu není Hamilton, oženil se.“
Vraiment, c’est qu’Hamilton n’est pas là, il s’est marié.
„Kdo je Hamilton?“
— Qui est-ce Hamilton ?
„Přece ten, do kterého jste byla zamilovaná.“
— C’est celui dont vous étiez amoureuse.
„Co to zase říkáte, takové monstrum atd. atd.“
— Que dites-vous encore, quel monstre etc. etc.
Řekla jsem to dobře.
J’ai bien parlé.
Ona také! Odkud to ví? Ale právě když jsme chtěly vyjít z vestibulu na vlak, zastaví kočár, proutěný kočárek, je to ona. Prosím tetu, aby počkala chvilku; vstupuje, jsme u šatny. Je se Soubise, je v naprosto mimořádných a nových šatech barvy spadaného listí, hlavně rukávy. Letos jsou její toalety originalita sama, klobouk ve stylu Dcery paní Angotové od Thérèse a Mantel, sametový, rudé vlasy. Chová se jako muž nebo jako dítě, živá, sebejistá, dětinská1, jako vévoda. Vešla přímo ke komisaři a s netrpělivou a půvabnou živostí rozmazleného dítěte mu začala něco vykládat. Pořád jsem čekala, vlak nečekal; nakonec odjíždíme, ale sotva jsme dole, přichází i se Soubise, myslím, že ji vyhodili. Všechny hlavy se otočily k ní a ona oslovila Saint-Claira a Galvea se stejnou svéráznou manýrou. Má způsoby vévody. Ale myslím, že se za ní nikdo nehoní, ostatně nevím. Představovala jsem si, že je vévoda z Hamiltonu na mizině, a zatím byl bohatší než kdy jindy. Myslela jsem, že je na mizině, protože v Nice nenechal běhat své koně! Ubohé dítě! Ale Derby mi otevřelo oči.
Elle aussi ! d’où sait-elle ? Mais voilà qu’au moment où nous allions sortir du vestibule pour prendre le train, une voiture s’arrête, un panier, c’est elle. Je supplie ma tante d’attendre un moment; elle entre, nous sommes près du vestiaire. Elle est avec la Soubise, elle est en toilette feuilles mortes toute extraordinaire et nouvelle, les manches surtout. Cette année ses toilettes sont l’originalité même, un chapeau fille Angot de chez Thérèse et Mantel, en velours, cheveux rouges. Elle se conduit comme un homme ou comme un enfant, vive, avec aplomb, childish, comme le duc. Elle entra droit chez le commissaire et commença à dire quelque chose avec une impatiente et gracieuse vivacité d’enfant gâté. J’attendais toujours, le train n’attendait pas; enfin nous partons, mais à peine en bas elle y vient avec la Soubise, je crois qu’on l’a fichée à la porte. Toutes les têtes se tournèrent vers son côté et elle accosta Saint-Clair et Galve avec sa même manière particulière. Elle a les manières du duc. Mais je crois qu’on ne court pas après elle, d’ailleurs je n’en sais rien. Je m’imaginais que le duc de Hamilton était ruiné lorsqu’il était plus riche que jamais. Je le croyais ruiné parce qu’il n’a pas fait courir à Nice ! Misérable enfant ! Mais le Derby m’a éclairée.
Je krásná, ale nalíčená, kdyby nebyla nalíčená, byla by tím nejlepším, co na světě je. Je dokonalostí ve všem, hlavně v toaletách. Nemohu říct víc. Je dokonalá.
Elle est belle mais peinte, si elle n’était pas peinte elle serait tout ce qu’il y a de mieux au monde. Elle est la perfection de tout, de toilettes surtout. Je ne puis rien dire de plus. Elle est parfaite.
Ale třesu se, mám strach z těchto příštích Střeleb, protože se říká – a já tomu věřím –, že přijede, a to samozřejmě s manželkou. Jak je to hrozné! Jak se budu stydět přede všemi! Jak nešťastná budu v duši. Pak bude Střelba skvělá, nádherná. Ale dost, budu o tom mít dost co říct, až to neštěstí přijde. Anitchkoffovi mě chtěli odvléct k sobě, zázrakem jsem unikla. Máma je nemocná. Večer přijde diadia.
Mais je tremble, j’ai peur de ces Tirs prochains, car je crois, on dit, qu’il viendra avec sa femme sans doute. Que c’est affreux ! Comme je serai honteuse devant tous ! Comme je serai malheureuse en moi. Alors le tir sera brillant, superbe. Mais assez, j’aurai à en parler assez, lorsque ce malheur arrivera. Les Anitchkoff voulurent m’entraîner chez eux, par miracle j’ai échappé. Maman est malade. Diadia vient le soir.
Viděla jsem sloupy, o které se opíral, když počítal nevím co, a vzpomněla jsem si na něj. Paní Anitchkoff o něm cestou z kopce mluvila, říkala, že mu říkají vůl, že je to řeznický pomocník, tlustý mužik atd. atd. (ale neobracela se přitom na mě, jak se sluší, hovor byl obecný), s čímž jsem naprosto souhlasila, a ke všem jejím přirovnáním přikyvuji, přidávám i něco ze svého.
J’ai vu les colonnes près desquelles il était appuyé occupé à calculer je ne sais quoi, je me suis souvenue de lui. Mme Anitchkoff me parlait en descendant la montagne de lui, disant qu’on le nommait bœuf, qu’il est un garçon de boucher, qu’il est un gros moujik etc. etc. (mais sans s’adresser à moi, convenablement, la conversation était générale) ce que [je] partageais tout à fait, et je consens à toutes ses ressemblances, j’ajoute aussi du mien.
Ó! Darebáku, počkej. Jednoho dne, přijde den, kdy... dost. Víc neřeknu.
Oh ! canaille, attends. Un jour, un jour viendra où... assez. Je n’dis qu’ça.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „childish“. ↩