Sobota 20. prosince 1873

[Škrtnuto: Jsem mezi námi to, čemu se říká hrozný malý chlapík]
Mé děti, jaký rozkošný den dnes. Po oné hvězdě, která dává světlo a život, není ani památky, sladký, svěží. Vycházíme ve třech, já, Hitchcock a Walitsky (hnědé šaty, dobře). Zapomínám na hlavní!
Gioia přijela! Gioia přijela! Ať žije Gioia! Ta drahá žena; Dina ji viděla včera v divadle, protože tam šla s paní de Mouzay, její dcerou, Strikerovými a mým bratrem, se kterým už nemluvím kvůli jeho drzostem, šli také. Byla v přední lóži prvního patra, v černém sametu, starých krajkách a diamantech, velký šik, ale je na ní vidět, že už má svá nejlepší léta za sebou. To mi řekla Dina. A kdo ví, možná ho milovala, nebyla by to láska, čemu se říká čistá, ale přesto láska. Je třeba soudit všechno na svém místě a podle okolností. Milovala ho bezpochyby tolik, kolik se miluje v její pozici. Drahá Gioia, zdá se mi, že bych ji tak milovala. Tak ráda bych s ní mluvila. Cítím k ní jakousi něžnost.
Neviděla jsem ji na promenádě, je pravda, že tam chodím dost zřídka a na krátkou dobu, což mi několik řeklo a z čeho jsem nadšená. Protože si nemohu vzpomenout bez hněvu na to, že jsem se loni vždy vlekla po této promenádě. Kráčela jsem od začátku promenády až k domu, po cestě jsem se zastavila v London House u té hvězdy, která dává život a veselost.
Večer trávím v rodině, ale sedím stranou v tmavém koutě se zkříženýma rukama a poslouchám, co se říká. Někdy mám ráda, jak se zaměstnávám nicneděláním, ale i to je ještě práce, protože vždy myslím na to, co bych mohla dělat a kolik ztrácím času.
Dnes večer jsem si dala čaj v jídelně, cosa rarissima. Ještě zapomínám, že Galveovi přijeli. Viděla jsem hraběte s Lambertyem, ta malá hrůza, ale ne odporná. A nejsem bláznice! Zčervenala jsem, když jsem je viděla. Konečně tedy dobří bataclanové jsou tu, je to útěcha. Jsou opravdu jediní tady, čistí a jak mám ráda, okolí, toalety, muži a všechno. Jsou jaksi mé ideály. Jak jsem nešťastná, že nemohu jít na Střelbu! Protože věřím, že je lepší tam nejít, než tam jít ubohě, raději pláču doma, než dělat ubohou figuru tam. Jsem oživena příjezdem střeleb a dostihů.
Večer už jsem chytila starý list a čtu:
- Úplně rozhodnutá svatba. Vévoda z Hamiltonu se žení s lady Mary Montagu, dcerou paní vévodkyně z Manchesteru, jednou z nejbohatších a nejkrásnějších dědiček Spojeného království.
Prodej vévodovy stáje se uskutečnil atd. Led roztál, byla jsem velmi dojatá a téměř jsem plakala, dokonce jsem plakala. Stydím se za to, jenom pláču, je to tak hloupé!
Ale konečně jsem ještě docela dobře na tom po této katastrofě. Jsem dokonce necitlivá, myslím. Zvláště včera a předevčírem jsem byla, ne, jsem jako ta voda, do které se lije kapka inkoustu, kapka se smísí, nevidíme ji, ale voda už není tak průzračná... To jsem přesně já.
Jsem přesto velmi nešťastná.
Ulehám v jedenáct hodin.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „melted"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „off"