❦
Středa 17. prosince 1873
Mercredi 17 décembre 1873
Je to přesně týden, co je ženatý.
Il y a une semaine juste qu’il est marié.
Chtěla jsem říct, že dnešek je tak bezvýznamný den, že není co říct, ale naneštěstí jsem otevřela tuhle knihu na stránce s jeho svatbou (strana 218), bezděky jsem si ji přečetla, a už mě zase celou prostoupil nejhlubší smutek. Včera večer jsem se modlila, a tak dobře, že jsem z toho celá šťastná. Ne vždycky se dokážu modlit, ale včera jsem se modlila ze srdce, cítila jsem, že mě slyší, o nic jsem neprosila, jen o to, abych se směla často modlit stejně dobře. Byla jsem tak šťastná, že jsem cítila, jak se mi oči zastírají, a plakala jsem, ale tak dobře, tak klidně. Myslela jsem, že to bude jen chvilka, ale nepřestávalo to, byla jsem tak šťastná, a když jsem uléhala, cítila jsem se úplně jinak než obvykle. Blahoslavení, kdo se modlí!... Ale abych přiznala pravdu, vzpomněla jsem si na něj; poslední tři, čtyři dny jsem byla jako z ledu, ale včera, když jsem klečela, se mi všechna lítost vrátila, srdce mi nebušilo, ale mé duše se zmocnil tak klidný, tak sladký smutek. A byla jsem stokrát šťastnější, že pláču, než abych byla jako předevčírem.
Je voulais dire qu’aujourd’hui est un jour si insignifiant qu’il n’y a rien à dire mais malheureusement j’ai ouvert ce livre à la page où se trouve son mariage (page 218) je l’ai lue malgré moi et me voilà encore toute pénétrée de la plus profonde tristesse. Hier soir j’ai prié, et si bien que j’en suis tout heureuse. Ce n’est pas toujours que je puis prier, mais hier j’ai prié de cœur, je sentais qu’Il m’entendait, je ne demandais rien, excepté la permission de prier souvent aussi bien. J’étais si heureuse que je sentis mes yeux s’obscurcir et j’ai pleuré, mais si bien, si calmement. Je croyais que c’était un moment, mais cela n’a pas cessé, j’étais tellement heureuse, en me couchant je me sentais toute autre que d’ordinaire. Bienheureux ceux qui prient !... Mais pour confesser la vérité, je me suis souvenue de lui; ces trois, quatre jours j’étais glacée, mais hier à genoux, tous mes regrets revinrent, mon cœur ne battit point, mais une tristesse si calme, si douce s’empara de mon âme. Et je me trouvais cent fois plus heureuse de pleurer que d’être comme avant-hier.
Ó! Včera mi bylo tak dobře, tak příjemně1, a On mi dovolil modlit se.
Oh ! j’étais si bien hier, si comfortable, et Il me permettait de prier.
škrtnutoJak bych chtěla
Teď už něco cítím jen při modlitbě, jen tehdy ho vidím a oplakávám. Mimo tu hodinu je mi, jako by se nic nestalo, nemohu ani uvěřit, že to, co jsem vytrpěla, je pravda.
Maintenant ce n’est que pendant la prière que je sens quelque chose, que je le vois, que je le pleure. Excepté cette heure je suis comme si rien n’était, je ne puis même croire que ce que j’ai souffert soit vrai.
Jak jsem hloupá.
Que je suis bête.
Šla jsem do studovny a tu mě volají, pan Lefèvre se vrátil, ale kvůli tomu hlupákovi bych dolů nešla, ale paní de Mouzay přišla, tak jdu dolů a zůstanu s nimi do čtvrt na deset. Na hodinu učení jsem se vykašlala.
J’étais allée dans l’étude et voilà qu’on m’appelle, M. Lefèvre est revenu, mais pour cette bête je ne descendrais pas, mais Mme de Mouzay est venue alors je descends, je reste avec eux jusqu’à neuf heures un quart. J’ai fiché une heure d’études.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „comfortable“. ↩